V šest ráno začli vřeštět rackové naproti okna z přístavu. Člověk by neřekl, jak silný i přes zavřená okna dokážou udělat hluk. Ještě jsem ale usnul a vstával v osm. Bylo zataženo s nízkou oblačností, mraky se dotýkaly vrcholků hor kolem (tj. tak kolem 500 metrů vysoko). V deset hodit začlo pršet, takový ten charakteristický vytrvalý jemný déšť, který člověku moc nevadí, ale na focení je to oříšek. Navíc místy solidně foukalo.
Do dvanácti hodin, kdy bylo nejhorší počasí, jsem fotil A. Trochu mne mrzelo, že je to takový turistický moderní skanzen: jsou tu motorové čluny k zapůjčení, skutečně rybářských lodí je tu minimum, natož dobových rybářských. Mezi domky - rorbu, množné číslo rorbuer, klasické na dřevěných pitolech dřevěné červené domky rybářů, které jsou k pronájmu a místní atrakce, vede šílená změť kabelů, takže udělat fotku města bez pavučiny kabeláže je nemožné. Domky jsou ale skutečně pěkné. Koupil jsem také nějaké suvenýry, déšť je na to ideální příležitost. Fotka výhledu z konce silnice na další hřebeny hor a fotka A.
Od dvanácti hodin se počasí začlo lehce zlepšovat, zcela výjimečně ale přece vykouklo i sluníčko, přestalo pršet a bylo jasněji a mírněji. Rozhodl jsem se posunout na focení krajinek a na oběd. Naobědval jsem se v Reine, asi pět kilometrů od A něčeho rychlého - většina turistických restaurací je stejně zavřená. Reine je samo hodně fotogenicky umístné město, leží na poloostrově a je obklopené fjordem a vysokými velmi strmými horami.
Vůbec Lofoty jsou zajímavé, zdá se, mimo jiné hlavně právě horami, které jsou velmi dramatické. Jsou sice jen kolem 500-1000 metrů vysoké, ale zato strmě obvykle jen holou skálou padají do moře. A mezi nimi fjordy, jezera, občas i písčitá pláž a samozřejmě červené domky. Je tu typické přímořské podnebí oteplené Golfským proudem: chladno, hodně srážek, lesy jen zhruba do sto metrů nad mořem, pak jen tundra, na druhou stranu u moře tu málokdy mrzne a zimy tu jsou mírnější než u nás. Fotka domu se strmými skalami v mlze za ním:
V Reine jsem si koupil pohled, na kterém je fotka pěkné pláže. Pláž je asi dvacet kilometrů daleko ode mne a potom asi tři kilometry pěšky. Rozhodl jsem se to zkusit, uvidí se podle počasí. Jel jsem tedy dál. Cestou jsem minul stavbu nového tunelu, kde člověk musí prokličkovat mezi sloupy, kamením a velkými stroji a dojel jsem do Fredvangu.
Ve tři hodiny jsem dorazil na parkoviště výchozího bodu na pláž Valvika. Člověk musí přejít přes sedlo hor na druhou stranu na pláž. Je to odhadnuto na hodinu jedna cesta, 3 km, ca 150 metrů převýšení, doba odpovídá: cesta je místy bahnitá, místy velmi šutrovitá, zkrátka poněkud otravná. Pláž je ale moc hezká, z obou stran ukončená strmou několikasetmetrovou skálou. Pochopitelně jsou tam i ovečky. Překvapilo mne, že je tam vedle žlutého i černý písek, ten obvykle značí vulkanický původ (čedič), ale Lofoty jsou ledovcového původu, nevím.
V půl sedmé jsem byl zpět a stavil se ještě krátce v samotném Fredvangu. Potěšilo mne, že v přístavu byly skutečně rybářské používané lodě a smrdělo to tam rybinou. Tak si představuji rybářský přístav, žádné víkendové jachty.
Spím opět v hostelu v A, tentokrát je tu více lidí, a tak jsem nedostal slevu. Spím v minipokoji pro jednoho s postelí a skládacím stolkem a židlí, protože jinak by se nedalo k posteli dojít. Stojí mne to 300 Nok (ca tisícovka), alternativa byla za původní cenu 250 Nok spát s třemi dalšími na palandách (dormitory). Nebylo co řešit. :-) Na hostel jsem dorazil v osm.
Dnešní stav tachometru je 3843 km a celý den bylo 10-12 stupňů.
Žádné komentáře:
Okomentovat