Vzbudil jsem se definitivně v 6:45, tj. po necelých čtyřech hodinách spánku. Venku bylo už hodně světla, zataženo, vichřice snad ještě zesílila. Potřeboval jsem si udělat čaj a nasnídat se, trochu se nakopnout, ale v tom větru se nedalo dělat nic. Rychle jsem posbíral stan a věci v něm (např. mé oblečení - byl jsem v pyjamu v autě), naházel to do auta a jel pryč najít trochu závětrné místo.
Vítr byl skutečně silný, strhával vlny na moři a měnil je ve vodní tříšť. Později jsem zjistil, že poryvy větru zde mohly dosahovat rychlosti kolem 80-100+ km/h. Odjel jsem v 7:15 v pyjamu a mikině. Po pár kilometrech jsem se převlékla uklidil si auto. V takovém okamžiku bych platil zlatem za pravou anglickou snídani: spousta jídla, čaj, vše až pod nos. Nebo aspoň takový McDonald = rychlé teplé a stravitelné snídaně.
Pomohla mi dávka hroznového cukru, který jsem si právě pro takové případy vzal s sebou. Rychle to nabudí energií, je to jako doping. Venku je všude stejně, zataženo, silný vítr, často déšť, velmi nevlídno.
Po pár kilometrech jsem spatřil černé ovečky a vyfotil si je. Vůbec jsem si všiml, že v Norsku mají vedle klasických bílých oveček, jaké jsou vidět všude, i jiné rasy, rohaté, které jsou často černé nebo černo-bílé a hnědé atd. Vyfotil jsem si je, ale jinak se mi moc fotit už nechtělo.
Jel jsem pryč z Lofot, ideálně jsem chtěl dojet do Narviku, ca 300 km vzdáleného. Tím, že bylo ošklivé počasí a málo jsem fotil a vyrazil brzy, nebylo to ani moc daleko. Asi 25 kilometrů před Svalvaerem u Kleppstadu, hlavním městě Lofot bylo na mostě měření rychlosti větru: ukazovalo tam 22 m/s = ca 80 km/h. A řekl bych, že v poryvech byl na té pláži ještě určitě rychlejší.
V půl desáté jsem dojel do Kabelvagu, kde je hezký dřevěný kostel. Vítr už tam byla slabší, byť stále nepříjemný, rovněž zataženo. Měl jsem už velký hlad - nesnídal jsem. Zajel jsem do centra Svolvaeru, napadlo mne dát si snídani v nějaké restauraci / hotelu, třeba opět omeletu atd. Objevil jsem tam hezký hotel Thon, ale byl hodně vypiplaný a civilizovaný, já moc ne, jel jsem raději jinam. Skončil jsem nakonec u Shellky za centrem. Prodávali tam teplý pita chleba s kuřetem, kukuřicí a zeleninou, bylo to lehké, zeleninové, teplé a syté. Bylo půl jedenácté. K tomu jsem si dal Colu - té říkají doslova Coca Cola, moc ji tady neznají pod mezinárodním názvem Coke.
V půl druhé jsem byl už 100 kilometrů před Narvikem. Vůbec se mi nechtělo v tom počasí vylézat z auta. Tou dobou se už počasí mírně zlepšilo, má nechuť fotit se zmírnila a začal jsem obdivovat krásnou podzimní krajinu v oblasti Ofoten (to není překlep) před městem Bjerkvik. Připomněla mi Aljašku - širé jemně zvlněné pláně s křovinami, bažinami, jezírky a ostrůvky stromů. Jen na Aljašce šlo o jehličnany s připaženými větvemi, zde jde většinou o břízy a smíšené lesy. Přestože pršelo, několikrát jsem zastavil a fotil si to.
Ubytovaný jsem po pár pokusech a omylech u starší paní v plně zařízeném bytečku ve spodním patře rodinného domu na břehu fjordu s výhledem na moře a protější hory. Viděl jsem u cesty značku volného pokoje, zkusil jsem to - ve stanu se mi spát nechtělo, potřebuji se skutečně pořádně vyspat, hostely jsou plné nebo drahé nebo nezvedají telefon. Toto místo ani nemá název, jen číslo domu na silnici, GPS souřadnice jsou 68°27.357 na 17°42.21. Po chvilce vyjednávání mi dala slevu a na snídani prodala vajíčka, kus chleba a nabízela spoustu dalších věcí. Je moc hodná.
Je to tu hezké místo, v pokoji jsou dvě dvoupalandy, je tu vlastní kuchyňka se zařízením a koupelna. Líbí se mi na takovýchto místech, že praktické věci tu jsou osobní, talíře i příbory mívají nějaký vzorek, nejsou uniformní z Ikey, někdy hrnečky atd. K večeři jsem si udělal vajíčka, čaj, kakao a půjdu spát.
Stav kilometrů je 4598. Do Tromso, kde mám být na letadlo v úterý odpoledne, je to přibližně 250 km. Budu tam nejspíše již zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat