Ve středu večer byla předpověď na čtvrtek optimistická, že po poledni by se mělo vyjasňovat a určitě nepršet. Tož uvidíme.. Ironie je, že právě tuto totálně zamračnou noc má být silná polární záře. Snad se tu dočkám nějaké pořádné. Už dvakrát jsem ji viděl na Islandu slabou, rád bych konečně viděl silnou.
Ve čtvrtek jsem ráno vstal v osm. Přestože to byla větrná hůrka a neustále ve starém domě něco větrem bouchalo a nebo skučelo, spalo se dobře. Venku prší, ale málo, snad to v průběhu dne přejde. Odhlášení z hostelu je na dvanáct, tak nebudu nikam spěchat. Šel jsem do recepce-restaurace na snídani. Slečna se moc netvářila na to, že bych chtěl omeletu, ale když jsem zahrozil, že si půjdu udělat snídani ze svých zásob, udělala mi ji. Velká omeleta jen pro mne (89 Nok), k tomu dobrý chleba, černý čaj (vlastní, jsem asi škudlil, ale nehtělo se mi dát za čaj 25 Nok = ca 80 korun, když mám svůj v autě a k dispozici kuchyň hostelu), pěkně jsem se přejedl. :-) Byl jsem z toho lenivý, venku skučel vítr, střídavě poprchávalo a nebo lilo. Velmi pomalu jsm balil, koukal na net a vyrazil až v jedenáct. Opět pršelo.
Nejdříve mne zaujal kostel v Buksnes, dál jsem jel na pláže na ostrově Flakstadoya. První je pláž Skagsanden hned u města Flakstad. Byla to hezká pláž. Právě byly větší vlny a sešla se tam škola surfařů. Fotil jsem je surfovat. Když jsem se vracel k autu, vraceli se i dva surfaři, mladí kluk a holka. Dal jsem se s klukem do řeči. Jsou na rok na sportovní škole na Lofotech, ale Norové, učí se surfovat, hikovat po horách tady atd. Mají na té škole prý i dva kurzy fotografie Lofot. Doporučil mi pláž Unstad, kde kempují, že tam byly ráno třímetrové vlny, že už na nich nešlo surfovat. Také jsem si je oba pochopitelně vyfotil, jí byla potom už dost zima. Říkal ještě, že před týdnem tu na Lofotách byla krásná polární záře.
Když jsem z Skagsandu odjížděl, začlo akorát pršet. Na další pláži, Viktenu, bylo ale jasněji, mraky nebyly tak nízko. Byly tam dvě zvláštní budovy, se zajímavou architekturou, pláž jsem viděl jen kamenitou a byl zrovna příliv, tak se na ní ani nedalo moc jít.
Posléze jsem jel zpět k Leknes, dal si oběd-večeři ve čtyři hodiny opět v čínské restauraci polednu menu, tentokrát pálivý Sečuán.
Protože se počasí lehce zlepšovalo, rozhodl jsem se zkusit přenocovat ve stanu na pláži (nikoliv v kempu) v Unstadu, který mi surfař doporučoval. Nejdříve jsem jel na sousední pláž, Eggum, kam jsem dorazil asi v pět hodin. Je tam pozůstatek německého radaru z druhé světové války, pěkná pláž, stmé skály, klasika a právě tam farmáři přemísťovali ovečky.
Nahnali je do větší ohrady. Pár z nich potom do velmi malé ohrady, kde byly chudinky zmáčknuté, a odtamtud do bedny, kterou odvezl traktor. Farmář říkal, že má v kopcích směrem k Unstadu dalších 800 ovcí, hodně z nich vysoko v horách. Zítra, pokud nebude v horách mlha, vyrazí se skupinou lidí a se psy ovce sehnat dolů do údalí a také přemístit. Hory tu mají až přes 700 metrů a jdou od moře, tak je to solidní sport.
Ke konci mé návštěvy pláže na ni začlo svítit slunce, lehce se protrhly mraky. Byla to moc pěkná pláž. Na pláž Unstad jsem dojel až v sedm večer. Je tu pár surfařů, ale tu surfařskou školu jsem tu neviděl. Zeptal jsem, prý jsou v lese na druhé straně zálivu, kam nevede silnice. Asi mají nějakou školní bojovku, kdo ví. V létě tu prý bývají i desítky aut se surfaři. Postavil jsem si stan uprostřed, ze všech stran vystaven živlům. Už tu nefouká tolik jako třeba na Eggumu, ale i tak je to opět slušná větrná hůrka. Pro jistotu jsem kolíky zatížil kameny, aby mi stan neuletěl. :-) Naštěstí není moc zima.
Stav tachometru ten den byl 4115 km. Zápis z noci bude následovat... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat