Budíka jsem měl sice před sedmou, abych dnes najel větší vzdálenost, ale nechtělo se mi vstávat, měl jsem živé sny a po nich jsem vždy rozlámaný. Vyjel jsem lehce po osmé. Nejdříve jsem asi půl hodiny fotil Trollveggen z lepšího místa a za lepšího světla, snad to potvrdí i výsledky.
Posléze jsem vyrazil směrem k atlantské scénické silnici poblíž Kristiansundu. Až na cestě jsem si vzpomněl, že podle průvodce je poblíž Trollstiggen dopravní značka - pozor na trolly na silnici - žel ji nemám vyfocenou. V půl dvanácté jsem dojel do městečka Bud, kde scénická silnice začíná. Byl tam německý bunkr za druhé světové a dnes z něho udělali muzeum s rekonstruovanými prostory a venku je vidět velké dělo, radar, protiletadlový kanon. Základna se jmenovala Ergan.
Dál po cestě jsou na jedné straně přímořské vesničky s klasickými mořskými zákoutími s loďkou, majákem, chaluhami atd. a na druhé straně silnice vřesoviště, borůvčí, šípky - kvetoucí i plodící. Vonělo to tam hodně po moři.
Nespěchal jsem, fotil, dával si odpočinkjové pauzy, jedl, telefonoval atd, takže jsem na konec asi 50ti? kilometrové silnice dojel po čtyřech hodinách v půl páté. Ke konci silnice je hezký most do zatáčky, na který se najíždí také zatáčkou, takže celý vypadá hodně esíčkovitě, je to jeden z ikonických norských mostů. Nedaleko od něj jsem potkal nějaké Čechy, rodina, byli tu na týden si zarybařit a v sobotu jedou trajektem z jihu Švédska domů. To mají slušný kus cesty před sebou, jih Švédska je přes 1200 km přímou cestou.
Po čtvrté jsem vyrazil nejkratší cestou do Trondheimu, kam bych rád dojel, abych měl dobře načato na pobřežní silnici 17 na sever, která je legendární ale pomalá. Do Trondheimu to bylo asi 220 km a přes tři hodiny jízdy. Na začátku bylo ještě cestou pár hezkých mostů, které jsem si vyfotil, potom jeden trajekt, který mi jel akorát, a potom jsem už nefotil další dvě hodiny nic. Byl to delší trajekt, plul půl hodiny.
Do Trondheimu jsem dorazil po osmé a rovnou jel dál, nechtěl jsem se motat kolem města. Sledoval jsem krásnou ceduli: Narvik 900 kilometrů. Narvik je město u Lofot, tam bych rád byl tak za tři dny. Uvidíme. Nakonec spím ve vesničce Vikhammer v drahém nehezkém kempu plném lidí, v půl jedenácté venku pořád mluví nebo tu zurčí voda z obytného auta a nebo letí letadlo nad hlavou. Snad budou další kempy opět klidné a lepší. Ptal jlsem se i na cenu motelu (součástí kempu) a noc necelých 600 Nok. Uf. Aspoň jsem se slušně najedl v nedaleké restauraci kebabu (ovšem bez zelí - nechápu).
Pátek 5.9.
Před šestou mne vzbudilo krákání vran a koukal jsem, že někteří lidé už odjížděli. V půl osmé dvakrát silně zatroubil vlak, to muselo vzbudit úplně každého, mi přijde.
Na dnešek jsem měl plán se posunout o aspoň 200-300 kilometrů na sever k a po silnici č. 17, slavné scénické silnici. Ráno bylo krásně, skoro jasno. Kemp byl sice drahý, ale měl tam dobré sprchy, vše bylo pěkně zařízené a čisté. Odjel jsem v devět hodin, stany kolem mne byly ještě spící, stejně tak karavany kolem. Až ráno jsem si všiml, že kousek za kempem už je moře a samozřejmě je také blízko Trondheimu, to jsou asi důvody té ceny.
Širší okolí Trondheimu je hodně zemědělské, je hustě osídlené, s relativně silěnjším provozem a dokonce normální obilná pole, akorát posečené zlaté lány. Ty jsem jižněji moc nevídal. Jel jsem po silnici E6, hlavním tahu na sever až za Steinkjer. Často na tomto hlavním tahu byla devadesátka = zvýšená povolená rychlost, základní rychlost na okreskách je tu osmdesát. Zajímavé, že tady ti, kdo honí ostatní řidiče, jsou často kamiony - úplně naopak než u nás.
V půl dvanácté jsem dojel do Bola Bua, místě, kde jsou 6000 let staré rytiny do skal a hezká příroda. Prošel jsem se asi na hodinu tamějším okruhem, mělo to takový ráz české horské přírody, jehličnatý les, borůvčí, cesty mezi kořeny atd. A krásné počasí, velmi relaxující procházka. Místo slouží i jako kemp bez obsluhy za 50 Nok do kasičky.
Kolem jedné jsem vyrazil dál a měl už hlad. Jel jsem směrem na město Grong, kde jsem očekával, že bude nějaké jídlo a benzínka k tankování. Před Grongem jsem ale narazil na vodopád Formofossen a půl hodiny jej fotil. Moc hezký vodopád s pěknými tvary skal. V Grongu jsem se posléze najedl. Po natankování mi auto ukazovalo dojezd 930 km (normálně mám tak 700). V Grongu je vodopádů více, ale byly už asi tři hodiny a nechtělo se i zdržovat, vodopády mi vždy zaberou dost času a už jsem jich fotil hodně.
Vyrazil jsem tedy k silnici 17 a po páté hodině přijel k prvnímu trajektu. Tato silnice je známá tím, že je relativně pomalá - ve srovnání s vnitrozemní hlavní silnicí E6 - právě díky trajektům. Trajekt odplouval až v šest hodin, dvacet minut ještě trvala plavba. Počí se od Grongu zkazilo, už i pršelo a nad mořem byly fotogenické ocelové mraky. Ale teplo, 15 stupňů.
Ubytoval jsem se v kempu Skogmo nedaleko Bronnoysundu, výrazně jsem se tak posunul na sever, již jsem na 65 rovnoběžce. Po příjezdu jsem byl už unavený a neměl sílu odporovat staříkovi, který mne přechytračil a neodmítl jsem cenu 200 Nok (o 10 km dál je další kemp). Trochu se za to na sebe zlobím, ale jsem rád, že jsem už v teple a sedím a teď i najedený.
Ve čtvrtek jsem měl stav tachometru 2546 a dnes 2945 jen Norskem, za oba dny jsem tak ujel přes 800 kilometrů. Už jsem z toho řízení trochu unavený, asi si dám třeba na Lofotech den pauzu, vyspat se pořádně a oddychnout.
Žádné komentáře:
Okomentovat