Horské chaty a silnice 258

Pondělí 1.9.



Budíka jsem měl na šestou hodinu ráno, abych se podíval, jaké je počasí a rozhodl se podle toho s Galdhopiggenem. Bylo zataženo. Přispal jsem si do sedmi, stále zataženo. Podíval jsem se i na webkamery s aktuálním záběrem vrcholu Galdhopiggenu (je tam horská chata) a Juvashytty - mlha.

Vstal jsem v půl osmé, 9 stupňů. Podle původního plánu mám lehký předstih, proto jsem dnes zvolil lehčí tempo. Víc času pak nechám třeba na Lofoty nebo zase na dny, kdy bude hezčí počasí.

Nejdříve jsem si udělal výlet ke Spitterstulen, základním kempu pod Galdhopiggenem. Jednak, abych se přesvědčil o špatností počasí - vskutku špatné, také jen tak se podívat a vyfotit si. I v době, kdy jsem tam přijel, někteří lidé vyráželi nahoru, ale zhruba od 2000 metrů jsou všude mraky. Cesta k chatě je klasická drncavá štěrková, kde se jezdí kolem čtyřicítky a krávy blokují most. U chaty bylo 8 stupňů, ale připadala mi tam strašná zima, pofukovalo. Bylo tam docela dost lidí na prvního září.

 

Poté jsem jel na Juvashyttu, která sama by neměla být v mlze a je to místo s nevyšší asfaltovou silnicí v Norsku: 1850 metrů. Silnice byla zcela suchá, mlha až výš. Přijel jsem tam v jedenáct, čtyři stupně nad nulou, ale nebyla mi pocitově taková zima jako ve Spiterstulen. Také na rozdíl od předešlé chaty, zde bylo mrtvo. Letní lyžování zavřené, chata pro pěší turisty zcela na konci sezony. Ale měli otevřeno. Strávil jsem tam dvě hodiny focením okolí, ledovce, pustiny, kde rostly jen ty nejjednodušší mechy a lišejníky a hor v dáli. Zaujal mne také pár malých ptáčků, kteří hopsali po ledovci. 

Obecně v Norsku je hodně Němců a tady potkávám častěji i Francouze a Rusy ve svých autech a samozřejmě půjčená auta. Hranice linie stromů je zhruba v tisíci metrech nad mořem, je to velmi zřetelné, jak ji často překračuji. Je tu hodně čerených jeřabin, podobně jako u nás na horách spolu s břízami. Ceny benzínu se pohybují kolem 15-16 nok za litr, v levnějších oblastech je i pod 15, ale viděl jsem i přes 16. Vše přes 15.5 je drahé.

Na oběd jsem jel zpět do Lomu, dal jsem si po druhé hodině opět kebab, tentokrát nevysypal hranolky. Poměrně mne to nasytilo až do večera. V Lomu jsem se na chvilku zastavil. Je to hezké město, je trochu turistické, jasné horské středisko. Po jídle jsem se byl podívat na lomský kostel, je to také ten původní starý jako již dříve (na první pohled vypadají skoro stejně). Moc hezký, vyfotil jsem si vnitřek bez blesku a dostal informace dokonce v češtině. Byl to větší neohebnýnpapír a bohužel jsem jej někde ztratil nebo zapomněl. To mne mrzí. V Lomu bylo 16 stupňů. Za Lomem je Nisegarden (?), opičí dráha, které je ochutnávka právě na silnici na Juvashyttu, kde jsem si to vyzkoušel, pěkné.

Z Lomu jsem jel do Strynu, kde část cesty jsem vzal po scénické původní horské silnici 258 Gamle Strynefjellsveg. Asi v půlce začlo pršet, trochu mi to počasí nahlodává psychiku, sluníčko by bylo lepší. Po cestě tam jsou pěkné výhledy, ještě lepší by byly na slunce / oblačna. Je fajn, jak se vřes a další kytky zabarvují na podzim.

Na konci scénické silnice je hezký vodopád Oefstbrafossen, velmi dramatický v několika kaskádách, člověk se k němu může přilíbiž na pár metrů daleko ze strany, špatně se fotí, ale moc se mi líbil.

Na noc jsem dojel do Strynu. Spím opět v kempu. Kemp je téměř zaplněný trvalými obytnými přívěsy s přístavbou a plotem, kde nikdo teď není. Jsem tu téměř sám. Stav norského tachometru je 1818 km, je 13 stupňů. Pokud se počasí nezlepší, pojedu na sever bez většího zdržování.