Lofoty: poslední den

Noc na pátek 12.9.

Ve čtvrtek večer mi při psaní blogu došla baterka v mobilu, který pužívám jako zdroj internetu (wifi hotspot). Během noci jsem tak byl bez mobilu a nevěděl, kolik je hodin. Byl jsem hodně zvědavý, jak se mi bude v tom větru spát. Udělal jsem dvě začátečnické chyby: postavil jsem si stan na větrném místě - nikoliv do závětří (to se na pláži ostatně hledá špatně) - a navíc vchodem proti větru.

Stan ve větru dost pleská, šustí a mořský příboj solidně hřmí. Hlavní je pořádně se zahrabat a být v teple. Spím kolmo k pláži a v leže na zádech jde tak zvuk moře ze všech stran. Je to hodně prostorové a dynamické, rozléhá se úplně okolo. Navíc široká škála zvuků: šustění menších vln, hřmění, hučení, šplouchání, burácení a to všechno se střídá z různých stran, jako hudba.

Uf. Kdysi v noci mne vzbudila krátká silná průtrž mračen. Kulometné bubnování velkých kapek na stan. Mám ve stanu dost věcí, které nemají rády vodu: počítač, mobil, klíč od auta, papírové poznámky.. Doufal jsem, že průtrž brzy přejde a voda se nedostane dovnitř.

Naštěstí to přestalo brzy. Vykoukl jsem ven: je hodně mraků, ale vidět i nějaká hvězda, polární záře ne. Není absolutní tma. Později proběhlo pár dalších menších přeháněk s normálním deštěm. A občas silnější vítr, který způsobil průvan dovnitř. To jsem se vždy pořádně schoval do spacáku a deky i hlavou.

Vstal jsem v 7:45, přišlo mit o ale jako zřetelně dříve. Je devět stupňů, zataženo, nad mořem polojasno. Ve středu prý rušili trajekt Bodo-Moskenes kvůli příliš vysokým vlnám, není to prý úplně neobvyklé. Ráno zjišťuji, že trochu mokrá je jen mikina, která byla na nepromokavých kalhotách pod vnější vrstvou stanu (tou nepromokavou).

Pátek 12.9.

Ráno po vylezení ze stanu jsem se rychle oblékl a udělal si čaj na zahřátí. Moc jsem neotálel a už v 8:45 vyjel. Bylo pěkné světlo, lehce i svítilo sluníčko na pár místech. Objel jsem nejdříve vesničky u Unstedu (kde je pláž). Zajímavé, jak hodně jsou neturistické. V jedné jsou i poházené staré důlní stroje, pobořené neopravené domy atd.

Protože to vypadalo, že sluníčko spíše bude svítit z východu a jihu, jel jsem silnicí 815 podél kolem ostrova Vestvagoy, je to průvodcem doporučovaná hezká silnice. Silnici jsem dojel ve dvanáct hodin. Pár hezkých momentů tam bylo. Ale přestože předpověď počasí říkala, že bud oblačno nebo dokonce polojasno, ve skutečnosti bylo téměř všude zataženo, často pršelo a jen tu a tam ojediněle vykouklo slunce. Už jsem z toho počasí byl otrávený.

Během cesty mi pomalu docházel benzín, ale nikde na asi 50ti km nebyla benzínka. Musel jsem nakonec dojet až do Svolvaeru, hlavního města Lofot. Tam, pochopitelně, byl benzín opět za 16 Nok litr (= velmi drahý).

Dál jsem ze Svalvaeru je do Hennigsvaeru, prý moc hezkém přístavu, měl jsem to téměř po cestě zpět. Cestou tam byl dokonce i jednoproudý most s vyhýbacími místy na něm. Město je hezké, zvlášť pěkný má přístav - ve stylu Bergenu nebo Kodaně jsou podél přístavu pěkné domky a před nimi lodě. A na pozadí jsou vysoké hory. Moc hezké místo. Na skutečné vychutnání jsem ovšem toužil po slunci, při odjezdu malinko zasvitlo.

Dnes večer podle předpovědi má být opravdu hodně silná polární záře a teoreticky i relativně jasná obloha (dle té podivné místní předpovědi počasí "skoro jasno"). Hezké místo na polářní záři by mohla být pláž, kde jsem přenocoval na dnešek. Protože se počasí skutečně začínalo lehce jasnit, vyrazil jsem zpět.

Nejdříve jsem jel do Leknes se najíst a potom na pláž. Z pláže Unstad vede hezká doporučovaná stezka na pláž Eggum, kde jsem byl včera, cestou je tam maják. Dorazil jsem tam asi v pět hodin, svítilo slunce, bylo krásně, vydal jsem se k majáku. Cesta tam i zpět i zabrala asi dvě hodiny, bylo to ale pěkné. Jen místy cesta hodně klouzala od bahna (na poměrně příkrém srázu).

Již jsem zmiňoval placení spropitného: automaticky se neplatí při placení účtu v restauraci. Ale co jsem zatím potkal, je běžné, že na baru, když se platí tam, bývá kasička na drobné - dobrovolné spropitné. Když ho člověk dá, obsluha se rozzáří, rozpovídá a hned je zvědavá, odkud člověk je a kam jede a jak se mu tam líbí. Také jsem také udělal dotřetice při obědě.

Po návratu na pláž jsem stavěl stan a koukal na surfaře. Bavil jsem se s jednou surfařkou a zjistil jsem, že o tom opravdu vůbec nic nevím a některé věci mne překvapily: například neoprén není 100% nepromokavý, vodu pod ním si člověk ale už ohřeje, chrání hlavně před chladem. Surfařka potom neoprénové boty doslova ždímala. Říkala, že tato pláž, Unstad, je velmi známá. Když byla kurzu surfování v JAR, jejich instruktor prý byl také zde na Lofotech na Unstadu. Také je tam někde webkamera, která ukazuje neustále aktuální stav vln. Sama byla z Leknes, když viděla hezké vlny, zajela si zasurfovat.

Následující děje pošlu v samostném zápisu, protože to byla velmi krušná noc. Stav najetých kilometrů byl 4350 km.