Návrat do Prahy

Úterý 30.9.

Noc na úterý byla mrazivým rozloučením Skandinávie: ráno v osm byly tři stupně pod nulou, během noci nejspíše ještě méně. Bylo krásné jasné ráno s mlhami nad řekou tekoucí kolem kempu. Tráva v kempu, můj stan i auto byly pokryté námrazou. V noci byly dobře vidět hvězdy - přestože jsem byl v kempu uprostřed malého města se spoustou světel kolem, je tu zřejmě hodně čistý vzduch a hvězdy velmi jasné. Jak sluníčko stoupalo, námraza se rychle rozehřívala a během hodiny už byla nula.

 
Plán na dnešek je ze Svegu v centrálním Švédsku dojet ca 900 kilometrů na jih Švédska naproti Dánsku. Vyjel jsem v půl desáté. Prvních sto kilometrů jsem jel hodinu a půl, protože cestou byly krásné pohledy na tajgu a řeknu při dopoledním slunci. Byl skutečně krásný den. Po sto kilometrech na první větší křižovatce jsem zjistil, že jsem jel od začátku špatnou silnicí a zajel jsem si asi 80 kilometrů. Šlápnul jsem na plyn a už se tolik nezdržoval, otrávilo mne to.

 
Teprve v půl druhé jsem dojel do Mory, jen 130 km vzdálené po správné silnici od Svegu a najedl se tam. Ve dvě vyrážel a měl před sebou stále kolem 800 kilometrů. Jel jsem vnitrozemní silnicí E45 do Goteburgu. Původně jsem myslel podle hrubé mapy, že téměř celá cesta povede pustými lesy, nikde nikdo, ale nebylo tomu tak. Asi hodinu-dvě za Morou se krajina zřetelně zmírnila a začla být placatá a velmi zemědělská. Byl to velký rozdíl v rázu krajiny: Sveg je naproti tomu blízko hor, kde je to podobné našim horám oblými kopci a lesy a sem tam chata nebo zemědělská usedlost. Na jihu se také změnil styl architektury: zemědělské usedlosti začaly být honosnější, stále vše ze dřeva, ale hlavní budova často s ozdobnými prvky kolem oken a střechy, mírně připomínající jižanská sídla v USA. Některé farmy měly i právě zlatou březovou alej od hlavní silnice.

 
V sedm hodin večer jsem dojel do Goteburgu a půl hodiny se jím proplétal. Je to velké město s rozsáhlým předměstím, pětiproudým příměstským okruhem, železnicí podél silnice s moderními pěknými skleněnými nadchody. Rozhodl jsem se hledat přenocování v Helsinborgu, sesterskému městu dánskému Helsingoru, ve kterém je slavný hamletův hrad Kronborg. Měl jsem štěstí. V devět večer jsem byl u Helsinborgu a u dálnice byla informační mapa města, kde ve městě jsou kempy. Žel bez telefonních čísel. Po krátkém bloudění jsem ke kempu přijel, obrovský kemp "Raa Vallar Helsinborg Lodge". Úřední hodiny recepce byly 9-20 v pracovní dny. Dovola jsem se na správce. Řekl, že je daleko za městem a vše v kempu je na magnetické kartičky. Nakonec jsme se dohodli, že zaparkuji před závorami (také na magnetické kartičky) a uvnitř si někde postavím stan. Jelikož nebudu  mít kartičku ke sprchám apod. a když odjedu do otevíracích hodin recepce, jemu to vadit nebude a nebudu nic platit. Tak se také stalo. Stan jsem postavil na nejbližší trávě k závorám nedaleko dvou českých aut, jejichž majitelů ale už v deset večer spali v chatkách.

V deset večer bylo dvanáct stupňů, zažíval jsem teplotní šok - rozdíl přes 15 stupňů od předchozí noci. Stav tachometru byl 123.860, ujel jsem tak ca 950 km a bylo to dlouhé a únavné.

 

Středa 1.10.

Vstal jsem lehce dříve před sedmou a měl v plánu při slušném počasí navštívit katedrálu v Lundech z 11. století nedaleko Malmo a potom také krátce sochu malé mořské víly v Kodani a pak už jen cestu do Prahy.

Ráno poprchávalo a bylo zataženo, deset stupňů nad nulou. Podle přírody tu teprve začíná podzim. Jaký rozdíl oproti třeba předvčerejšku ve Finsku i na severu Švédska, kde jsou lesy již celé zlaté. V podstatě jsem každý den ujel pět rovnoběžek na jih - začínal na sedmdesáté a končil na padesáté.

V devět jsem dojel do Lund. Katedrála je v centru vedle univerzity. Je tam frmol, začátek pracovního dne, spousta lidí i studentů a především hodně cyklistům, kteří jezdí po silnicích, chodnících, přechodech. V katedrále jsem byl hodinu a půl. Je nádherná. Zvnějšku světle šedá až černá, kámen hodně mění barvy. Uvnitř velmi prostorná se spoustou symbolických fotogenických detailů a katakombami s mnoha středověkými hrobkami. V katedrále bylo několik skupinek malých dětí s učitelkami, které jim zaníceně, aby to děti bavilo, vyprávěly historii katedrály. Pěkné je i její okolí, park, kvetoucí růže, právě padající kaštany. Zapálil jsem svíčku.

V jedenáct hodin jsem ještě zajel do malé vesničky u průlivu přímo naproti slavnému mostu z Kodaně do Malmo, který je mnoho kilometrů dlouhý a nejdelší, co znám. Když jsem přijel a fotil, začlo silně pršet a hodně foukat, slaný vzduch byl příjemný, zbytek tolik ne. Jakmile jsem dofotil a schoval se promočený v autě, pršet přestalo.

Ve dvanáct hodin jsem na mostě překročil hranici do Dánska a v půl jedené dojel k malé mořské víle. Je trináct stupňů, neprší. Kodaň je pěkné město, má v centru hezkou architekturu včetně slavného starého přístavu u kanálu s hanzovními domy, velmi podobného tomu v Bergenu, ale podle mne hezčího. Socha víly je na pobřeží u parku kolem staré pevnosti. Nechtěl jsem se příliš zdržovat, samo město by vystačilo na několikadenní návštěvu a vyfotil jen vílu. Nebylo to jednoduché, přijížděl k ní jeden autobus turistů za druhým.

Ve dvě hodiny odpoledne jsem se padesát kilometrů za Kodaní stavil na oběd u dálnice a v 15:45 se nalodil na trajekt do německého Puttgarten. Bylo to mé rozloučení s mořem a trajekty na nějakou dobu, obojího jsem si užl za posledních pět týdnů dost. V půl páté jsem se vylodil a čekalo mne dalších 770 kilometrů. Už jsem měl řízení plné zuby, ale po německých dálnicích by to mohlo jít svižně. Dle navigace to mělo být rychlejší přes Berlín a očekávaný příjezd v jednu hodinu v noci - to mi přišlo poněkud pesimistické. Cestou do Hamburgu jsem volně vzpomínal na různé etudy a lidi, které jsem na cestě potkal. Bylo jich hodně, krátkých rozhovorů a náhodných setkání. Bylo to příjemné, zajímavé takto potkávat místní. Uvažuji, že bych někdy příště podobným způsobem dal nějakou další zemi.

V šest hodin jsem dojedl do Hamburgu a půl hodiny si zajel, protože jsem neposlechl navigaci nabádající ke sjetí z dálnice na jakousi okresku a následně najetí na dálnice na Berlín z této okresky. Přišlo mi to jako typický googlovský nesmysl, který často nepreferuje hlavní silnice před vedlejšími. Tentokrát měl ale Google pravdu, protože dálniční křižovatka na Berlín byla tentokrát nějaká rozestavěná, jednosměrná nebo co a musel jsem se následně na dálnici otočit a najet na Berlín z protisměru. Chvilku trvalo, než jsem to zjistil a stálo mne to něco rozčilování z únavy.

Dálnice byla k večeru volná, jel jsem rychle. Z Hamburgu je to při dobrém stavu silnic ca 5-6 hodin do Prahy, z Berlína 3. Téměř jsem ignoroval zpomalení u prací na silnici, protože tam nikdo nepracoval a jen byly červené značky podél silnice, nic víc. Při jedné takové příležitosti za mnou jel Mercedes s čímsi na střeše a probliknul mne. Uhnul jsem mu do pravého pruhu, a až pak si všimnul, že to byl policista, který se na mne přísně podíval, když mne předjížděl.

Po deváté hodině jsem byl na půli cestě do Drážďan, značně unavený. Velmi nepříjemný moment přišel na místě chybějící části naší dálnice D8, kdy u sjezdu na Prahu u Ústí stáli policisté a auto se světelnou tabulí, že tam člověk nemá jet. Sjel jsem na dalším sjezdu a nechal se navigovat navigací malými vesničkami úzkou silničkou přes kopce směrem navazující části D8. Byl to příznačný moment po 12 hodinách řízení.

Domů jsem přijel ve 23:41 a tachometrem na rovnách 125 tisících kilometrech - ten den jsem tak najel přes 1100 kilometrů. Doma jsem se zvážil a zjistil, že jsem zhubnul tři kila. :-) Tím má cesta skončila. Následovat budou ještě nějaké statistiky apod. Teď se musím pořádně vyspat a odpočinout si po 4000 kilometrů dlouhé jízdě za poslední čtyři dny.

Přesuny na jih

Neděle 28.9.

Až ráno jsem si všiml, že Finové mají posunutý čas o hodinu dopředu - proto jsem měl předchozí den problémy stihnout saunu. Následující časy budou jako v ČR. Vstal jsem v půl osmé a v půl desáté po snídani odjel. Opět jsem se projevil jako potížista, protože voda ze stroječku na horkou vodu pro čaj byla vlažná a čaj se vůbec nelouhoval. Recepční, která se o snídani starala, mi donesla z kuchyně vařící vodu pro čaj.

Ve Finsku jsem nikdy nebyl, pár věcí mne překvapilo. Je to zřetelně jiná země než Norsko: na bezínkách se platí uvnitř, na všech benzínkách, kde jsem byl, byly uvnitř hrací automaty a někdo na nich hrál. Celkově mi to ve Finsku přišlo špinavější a normálnější. Benzín stojí ca 1.6 Eur. Mají naprosto šílený jazyk, který je na severu země často doplňovaný stejně tak šílenou laponštinou = názvy obcí jsou dvojjazyčné. V Norsku byly často i trojjazyčné: Nynorsk, Bokmal a Laponština. Po cestě se opět objevil hmyz, který jsem posledních několik týdnů vůbec neviděl.

Jel jsem z Ivalo na jih směrem na Rovariemi, ale v Sodankyje jsem sí mírně zajel do Kemijarvi, kde jsem slyšel, že se splavňuje dřevo po řekách a zadržuje se na jezerech. Vytváří tak krásné obrazce, jak jsou na jezeře tisíce kmenů. Přijel jsem do Kemijarvi a zeptal se na benzínce, jestli je to v okolí ještě k vidění. Obsluha, starší paní, mi vůbec nerozuměla, požádala někoho dalšího. Zapojilo se nakonec asi pět lidí do diskuze a výsledek je ten, že už ne, dnes se dřevo dopravuje výhradně vlakem. Přijde mi to škoda.

Ve Finsku i ve Švédsku jsou docela běžné trasy pro sněžné skůtry. Mají vlastní dopravní značky a značení vzdáleností. Z Kemijarvi jsem jel do Rovariemi a napojil se opět na hlavní silnici vedoucí na jih E75. Kousek na sever od Rovaniemi je polární kruh, který jsem tímto překonal zpět. Na jeho hranici je velký zábavný park se spoustou atrakcí kolem Santa Clause apod.

V Rovaniemi jsem zahlédl reklamu na McDonald, další příznak blížící se civilizace. :-) Na jih od Rovaniemi výrazně přibylo aut, domů a rychlostních kamer. Cestou jsem minul také malý skanzen / muzeum Perapohjolan Maatalousmuseo, moc hezké. Líbí se mi původní interiéry, kolovrat na přízi atd.

V pět hodin odpoledne jsem vjel do Švédska, napojil se na E4 vedoucí podél Botnického zálivu až na jih Švédska. Cestou toho nebylo moc zajímavé k vidění, nezastavoval jsem. V půl sedmé jsem dojel do Luley a řešil, jestli se už ubytovat a nebo jet dál. Nakonec jsem jel ještě dál, necítil jsem se zatím unavený a bylo světlo. Po silnici se jelo velmi rychle, protože se střídaly jeden a dva pruhy v každém směru a byla povolená 110tka. Jaký rozdíl oproti Norsku!

Jel jsem proto dál a dojel až do Umey, poměrně velkého města s vlastní univerzitou apod. Předpokládal jsem, že u tak velkého města budou motely, řada kempů, bude snadné někde na kraji něco najít. Dojel jsem tam v deset hodin a nechal se vést Google navigací do kempu. Nikdo tam ale nebyl a telefon nezvedal. Byl jsem velmi unavený po celodenním řízení a zkusil booking.com, ale tam mi to našlo jen samé hotely kolem 3000 českých korun za noc. Cestou jsem viděl odbočku na jiný kemp, jel jsem k němu.

Vypadalo to tam víc jako v kempu, recepce, závora, chatičky, na recepci telefon, který zvedala slečna s velmi křaplavým hlasem. Řekla, že jejich kemp je součástí řetězce First Camp, musím mít jejich členskou kartičku. Nakonec jsme se dohodli na platbě v hotovosti bez kartičky a trpělivá slečna mne po telefonu, když jsem řídil, navigovala k bankomatu. Byl to zážitek, po 900 kilometrech řízení jsem byl už solidně mimózní.

Sešli jsme se potom v kempu. Nečekal jsem, že to bude krásná holka s dokonalými pravidelnými rysy v kontrastu s hlasem těžké kuřačky. Jako bodyguarda měla s sebou mladého černocha, který při vyřizování formalit seděl v koutě na židličce ve stínu jako z nějaké gangsterky, nebyl téměř vidět a zbystřil jen v okamžiku, kdy jsem slečně dával svoji fotovizitku. Tvářila se ovšem dost chladně.

Dnešní stav tachometru je 122.143 km, tj. ujel jsem tento den ca 900 kilometrů, bude půlnoc a je šest stupňů nad nulou.


Pondělí 29.9.

Vstal jsem po příjemném spánku do slunného dne za zpěvu ptáků - další novinka. Přestože je Umea na 64 rovnoběžce, je tam příjemné klima. Norové jezdí do tohoto kempu v létě si odpočinout od norského počasí. Mívají často plno. Tento kemp je ale moc hezký. Je obrovský, spíše něco mezi zábavním parkem a ubytovacím zařízením, je tam spousta sportovišť, možnost plávání, tenisový kurt, fotbavlové hřiště, hodně hřišť pro děti atd. Stejně tak centrální místnost se sprchami, kuchyní atd. byly velké a moc hezky zařízené. Např. v kuchyni byly čtyři čtyřplotýnkové spořáky s troubou a čtyři mikrovlnky.

Včerejší pěkná recepční o focení nestojí. Bylo zajímavé, jak ohledně kempu byla předchozí den velmi ochotná a nápomocná i v jedenáct večer, ale ohledně nabídky focení byla nepřístupná. Prý se nerada fotí.

Ve Švédsku se cítím příjemněji než v Norsku. Přijde mi, že lidé jsou milejší a je tu lepší atmosféra. Krajina je méně drsná, přívětivější, možná méně fotogenická, ale na žití je to tu asi fajn. Také je tu levněji. Pizza v pizzerii nestojí 150 Nok ale 50-60 Sek (měny jsou téměř 1:1), tankování je také podstatně levnější.

Dopoledne jsem se stavil v McDonaldu na snídani. Potěšilo mne, že tu mají smoothie = mixované ovoce s ledem, pití, které jsem snídal pravidelně v USA. Je to chutově výborné a velmi syté. Nejdříve jsem jel dál po E4 na jih do Sundsvallu, kde jsem obočil na západ do kopců. Měl jsem vytipovanou horskou silnici nedaleko norských hranic, která je prý nejvyšší silnicí ve Švédsku a jsou tam krásné výhledy do hor. Bylo krásné počasí, tato část Švédska je hodně malebná. Na rozdíl od norských bílých domků tu mají tmavě červené, některé podobně zdobené. Všude je spousta lesů, řek a jezer, mezi tím farmy nebo chaty. Lesy jsou téměř v celé Skandinávii smíšené jehličnaté s břízami, listnáče byly akorát podzimně žluté.

 
Ve čtyři hodiny odpoledne jsem dojel pod odbočku směrem k horské silnici do městečka Asarna.V šest hodin jsem byl pod horami, slunce bylo hodně nízko a nádherně nasvěcovalo horské bažiny a tajgu, zvlášť zlatou trávu u jezer. Horská silnice byla jen štěrková a vystoupala až téměř do 1000 metrů nad mořem nad úroveň stromů i keřů. Aby to nebylo jednoduché, byly tam četné práce na silnici a ubývalo světla. Na vrcholu byl jeden stupeň celsia, ale nikde žádný sníh, zato několik stád sobů. Dolů z hor už jsem jel unavený a těšil se zpět do civilizace na asfalt a pokud možno i do postele / stanu. V sedm hodin jsem dojel do Funasdalenu na hlavní silnici mezi norským Rorosem a Švédským Svegem.

Na další den plánuji delší přejezd na jih Švédska nedaleko mostu do Kodaně.Na noc jsem dojel do Svegu na křižovatce se silnicí E45 na jih. Zde bylo snadné najít kemp. Odsud je to ca 850 km na jih Švédska. Přitom na místních silnících je obvykle 80-100 rychlost, ale není těžké jet rychleji díky malému provozu = přesuny jsou svižné. Jako pirát jsem jel právě dnes večer do Svegu, kdy jsem na 80 jel leckdy i 140. Těšil jsem se "do postele". Dnešní stav tachometru je 122.925 a dnes jsem tak ujel necelých 800 kilometrů.