Poslední celý den na Špicberkách. Prakticky celý den bylo jasno nebo skoro jasno, to je zákon schválnosti. Byl to asi celkově nejhezčí den za těch 5-6 dní. Na dnešek jsem plánoval výlet lodí k opuštěnému městu (ghost town) Pyramiden. Byl to dlouhý výlet, začínal v 8:30 svozem turistů, v 9 se vyplouvalo a vrátili jsme se až před osmou večer.
Bylo to moc pěkné, hodně jsem fotil. Mám kapacitu na kartách na ca 850 fotek a nestačila, musel jsem v průběhu výletu promazávat, to se mi stává výjimečně. Tentokrát bylo krásné už ale samotné opuštění fjordu s Longyearbyenem a plavba. Potom jsme připluli ke krásnému velkému ledovci ústícímu v moři a následně k městu duchů Pyramiden. Na závěr ještě byl krásný západ slunce. Tentokrát na této cestě byl i Cyprien.
Po asi třech hodinách plavby jsme dopluli k ledovci. Ledovec je krásný, velký, místama hodně modrý, před ním plavaly po moři menší kry, na pár místech měl hodně zvláštní tvary. Následoval oběd - opět salát, rýže, losos, grilovaná velryba. Opět jsem si dal přídavek, měl jsem velký hlad. Následovala krátká plavba přes záliv do Pyramiden.
Pyramiden je ruský ghost town, kde kdysi žilo přes sto lidí, dnes jich je tam 14. Uhlí se tam už netěží, většina budov je nepoužívaná a slouží spíše jako muzeum / skanzen pro turisty. Pro západoevropany to tam vypadalo hodně exoticky, pro mne ovšem jako pro středoevropana z postsocialistické republiky ani tolik ne - spíše jako retro. Typická socialistická architektura, tentokrát ještě více grandiozní a na efekt. Na mnoha místech v ČR dosud mnohé budovy vypadají zvenku i uvnitř podobně. Pyramiden prý fungovalo jako výkladní skříň úžasnosti sovětské éry oproti západoevropské - bylo tam totiž hodně návštěv ze západní Evropy. Touto dobou jsem byl také nejseverněji v životě, viz GPS na lodi:
Průvodci měli jako obvykle strach z ledních medvědů, a proto jsme ve dvou skupinkách - bylo nás celkem přes 70 - procházeli městem okolo průvodce a nesměli se tam pohybovat na vlastní pěst: na rozdíl od Barentsburgu, kde jsme dostali volnou ruku na necelé dvě hodiny. V důsledku byl čas na jednotlivá místa velmi limitovaný a mnoho lokací jsem nestihl vyfotit tak, jak bych chtěl. Jak jsem dříve uvažoval, skutečně by stálo za to v tomto městě duchů strávit celý jeden den se stativem a mít více času nafotit si zvláště interiéry budov. Obzvláště kantýna a sportovní centrum byly úžasné a velmi fotogenické. Město totiž obsahovalo kantýnu, místo, kde jedině bylo možné se najíst - lidé neměli žádné kuchyně na bydlištích, mohli si udělat doma jedině čaj - na jídlo museli sem, kde si byl každý roven a jídlo bylo zdarma. Další šílený počin byl, když chtěli na hlavním náměstí trávu, navezli černozem velkou lodí z Ukrajiny a nasypali ji tam... Ještěže se tomu už můžeme zasmát.
Fotky: 1. náš průvodce "Saša", 2. ubytovna pro ženy - pilony drží budovu nad zemí kvůli permafrostu, aby se budova vlastním teplem nezačla propadat do země (takto je to běžné všude na severu) a krabice u oken sloužily jako ledničky. 3. administrativní budova, kde sídlila také KGB a před kterou na nástěnkách byli vyvěšeni nejlepší pracovníci poslední doby. 4. tráva rostoucí na dovezené černozemi. 5. baletní sál, 6. kuchyně v kantýně.
Cesta zpátky se zdála trochu nekonečná. Byl jsem už unavený z focení, dlouhodobě zmrzlý, bylo to dlouhé. Žel jsme neviděli žádné lední medvědy, ani na cestě tam ani zpátky. Přestože jsou prý na této plavbě docela běžní. Nudil jsem se. Napsal jsem alespoň pohledy, abych je stihl poslat ještě ze Špicberk.
Během mého psaní pohledů zahlédl někdo velrybu. Je z toho velký povyk. Vydrželo jim to docela dlouho. Byl jsem hodně unavený, velryb jsem viděl už dříve hodně, proto jsem jen párkrát vyhlédl z okénka a nic nefotil. Ukázalo se, že tentokrát velryby několikrát vystříkly při výdechu - to vyfocené nemám, ale určitě to není naposled. Večer byl krásný západ slunce přes fjord nad protějšími horami. Slunce zapadlo asi v půl osmé večer.
Večer jsem šel na večeři s Cyprienem. Nejdříve jsme zamířili do Kroy (Kroa), podniku, který mi doporučil recepční, ale tam bylo plno nebo vše zabookováno. Tak jsme šli do Husetu. On si dal, co já posledně, já si dal pečenou tresku s bramborovým a mrkvovým pyré a coleslaw salátem, anglický cider a brownie s vanilkovou zmrzlinou. Bylo to luxusní, cena 400 Nok i s dýškem, ale chtěl jsem si ten poslední večer užít. Původně jsem myslel, že bych šel do Husetu do restaurace - toto bylo pořád jen café - ale tam dělají pouze 5ti chodovou večeři za 800 Nok + doporučené víno za 600 Nok. To mi přišlo přehnané i na slavnostní večeři.
Žádné komentáře:
Okomentovat