Přes noc pršelo, pár kapek se dostalo dovnitř nebo se kondenzovalo. Vstávám až v osm, venku je stále oblačno, jsem lenivý. Na focení nevysoko by ty mraky nemusely vadit, jsou dramatické, ale v horách je to potíž.
Zajímavě zde probhělo placení kempu. Recepce je zavřená neustále, jsou tam uvedená tři telefonní čísla a odkaz, že recepční bydlí v bílém domku naproti kempu. Včera večer jsem tam šel zvonit do toho domku - bílý je tu skoro každý, ale trefil jsem se správně -, stálo tam auto u domu, ale v domě byla tma a nikdo neotevíral. Volal jsem potom na jedno číslo. Nic. Potom na druhé číslo - zvedl to mladý chlapík, že se poradí s manželkou a mám zavolat zítra ráno, abych zaplatil. Ať si najdu místo, kde se mi zlíbí. Ráno jsem tam zavolal, zvedla to manželka. Dorazila hned do kempu do recepce, zaplatil jsem. Vysvětlovala, že doma byly jen děti a nechtěly otevírat nikomu cizímu ani zvedat "kempové" telefony. Ona nikoho nečekala, tak šla cvičit večer s kapelou. Ptal jsem se jí na tu spoustu podivných chatek - v podstatě natrvalo zaparkovaných karavanů, ke kterým jsou přistavěné přístavky s ploty atd. Říkala, že sem jezdí lidé na víkendy a nebo na léto z fjordů, protože tu méně prší a je mírnější klima. Že ještě hodně dalších bylo mělo zájem, ale už není prostor.
Protože počasí nebylo tak katastrofální, zkrátka oblačno-zataženo, zauvažoval jsem o nějakém vyhlídkovém letu vrtulníkem kolem hor a ledovců. Mohlo by to být fajn. Krátké lety nebývájí extra drahé. Šel jsem se zeptat do turistických informací, moc mi neporadili. Zavolal jsem jedné firmě, na kterou mám letáček, řekli, že minimální cena za let je 3000 Nok pro 1-4 pasažéry. Už ve dvou-třech by se to dalo uplatit, ale v přepočtu 1tisíc českých korun se mi dát fakt nechtělo. Navíc jak je mimo sezónu, není moc relné mne zkombinovat s někým dalším.
Váhal jsem, co dnes dělat. Uvažoval jsem projet se k ledovcům za Loenem a Oldenem, a potom odpoledne jet na sever na Geiranger a dál. Vyjel jsem ovšem asi v půl jedenácté. Kousek za Strynem při focení mne zastavil nějaký Slovák a začal si se mnou povídat - viděl mou MPZ. Říkal, že tady v masokombinátu pracuje 300 Slováků, 30 Čechů a pár Norů, už je tu šest let. Dal mi pár tipů, kam zajet, hodně doporučoval kopec nad Geirangerem: Dalsnibba. Z těch ledovců doporučoval spíše Brikdsdalsbreen, který je hodně turistický oblíbený a známý. Na fotce fjord u Loenu:
K Briksdalsbreenu jsem dojel až zhruba ve dvanáct, je to asi hodina cesty ze Strynu. Strávil jsem tam nakonec pět hodin. Po chvile váhání vzal těžký stativ, protože tam je moc hezká ledovcová řeka s peřejemi a kolem podzimní barevná krajina. Samotný ledovec poslední roky výrazně rychle taje. Před pěti-deseti lety byl o hodně větší než teď, natož před sto lety, kdy byl o stovky metrů delší. Je krásně modrý. Na fotce jezero před Briksdalem:
K samotnému ledovci se nemá chodit - je tam zábralí a varování, ale doslova zákaz ne. Viděl jsem tam pár lidí, tak jsem tam zašel, držel se ale stále na skále. Byla to dobrá volba, až zblíbzka je totiž vidět krásná obrovská ledovcová jeskyně, ze které vytéká ta ledovcová řeka. Je to hezké místo. Na fotkách ledovcová řeka s peřejemi a na pozadí Briksdalsbreen, na další fotce jeho ledovcová jeskyně:
Kolem třetí hodiny mi došlo, že bych se musel už velmi hodnit, abych ještě někam relevantně dojel, proto zůstanu na noc opět ve Strynu, je to příjemný a navíc levnější kemp, odpoledne si oddechnu a pořádně najím a zítra ráno vyrazím na sever.
Večer jsem zaplatil za kemp, opět pokecal s recepční (a asi šéfkou kempu). Zabrousili jsme k tématu alkoholu. Říkala, že tady není moc zvykem pít alkohol, například se téměř vůbec nepije v týdnu, jen v pátek a nebo o víkendu. Také není zvykem se moc sdružovat. Teprve před pár lety prý dostalo toto město licenci prodávat pivo a víno v běžných potravinách. Dříve to nebylo možné. Také tu neznají naše hospody, kde je běžné, že se jak pije tak jí a není problém tam vzít děti. Zde mají buď restaurace, kde se moc nepije, leda k jídlu trochu, a nebo "pub", kde se popíjí, ale děti se tam nevodí.
Dnes jsem toho moc nenajel, stav tachometru je 1898 po Norsku, je 13 stupňů. Zítra vyrážím směr Geiranger, optimálně až ke Kristiansundu. Je načase se přesunout za polární kruh. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat