Vstal jsem před sedmou na budíčka. Dnes bych se rád trochu posunul dále. Je jedenáct stupňů, oblačno, ne zataženo, postupně se bude přes den vyčasovat. Ranní čaj jsem pil v půl osmé, kdy zrovna slunce vykouklo nad horami a osvětlovalo údolí. V osm je vyjel.
Ráno bylo krásně nasvícené jezero Strynsvatnet, neodolal jsem. Rozhodl jsem se, že znovu projedu horskou silnici ke Strynu jako předevčírejm, kdy ale bylo hnusné počasí a jel jsem ji večer. Teď to bylo hodně jiné, velká část mne nudila, ale domečky a krásně zbarvené jezero bylo nádherné. Třicet kilometrů dlouhá horská cesta Strynefjellet mi i s focením trvala hodinu a půl.
V půl dvanácté jsem dojel na vrchol hory Dalshybba, kam je mýtné 100 Nok a doporučil mi ji ten Slovák včera. Je vysoká ca 1500 metrů a přímo kouká shora na fjord Geiranger. Pohled to bylo pěkný, jestli stál za to mýto těžko říct. Na fotce je fjord modrá skvrna a i přes velkou vzdálenost je vidět výletni loď ve fjordu.
Geirangerský fjord je jeden z nejslavnějších, nejvíce navštěvovaných a prý nejzezčích v Norsku. Už jsem jej jednou viděl při minulé návště Norska před šesti lety. Je to hezký fjord, má ovšem zásadní nedostatek: extrémní nadbytek turistů, když připluje výletní loď. A ta tam teď kotvila. Město bylo plné turistů, všude, na silnicích, kam se normálně nevejdou vedle sebe skoro dvě auta, byly autobusy i pěšky.. Bylo to nechutné, loď větší než fjord. Trasy těch lodí bývají pěkné a zajímavé, ale vadila by mi ta masovost, to ohromné množství lidí, kam se na to hrabe zájezd autobusem.
Geiranger jsem si ryhle vyfotil a jel pryč. Pokračoval jsem dál po stejné silnici směrem na Trollstingen: cestra trolů. Musel jsem ovšem překonat trajekt na Linge. Ten mi doslova ujel před nosem a musel jsem čekat na další celou hodinu. To naštvalo. Napadlo mne, že to musí být dost otravné pracovat na trajektu a takto pendlovat tam a zpět každý den. Nakonec jsem se dočkal a po hledání vhodných mincí, kdy mi vybírač mýtného neustále říkal "not norwegian", "not norwegian", jsem to vzdal a zaplatil hotově. Načež mi vrátil mince: "More coins to confuse you.". :-)
// Na jedné vyhlídce Geirangeru jsem viděl skupinu Čechů, při mém odjezdu si všimli mé mpzky a zdravili. Potkal jsem je i při čekání na trajekt a doufal, že se mnou nebudou chtít komunikovat. Byla to totiž skupinka snad fandů Kabátů, padesátníci s delšími podivnými vlasy v podivných džínových oblečcích, vypadali spíš na motorkáře nebo rockery.
Silnice směrem na Trollstigen se mi moc líbila, holá podzimně barevná krajina, výrazné kopce šílených tvarů, hodně skal, špičaté, homolovité, ... a rovná silnice jako v Americe. Navíc touto dobou zrají borůvky, je jich tu všude v horách plno, a krajina voníá borůvčím a lesem, úžasně svěží vzduch. Trollstigen není v podstatě nic zvláštního, pár serpentin do údolí, takových je tu spousta. Je to ale hezky podané, je tam udělaná vyhlídka vykukující nad sráz do údolí a okolní krajina je moc hezká.
Poslední, co jsem dnes určitě chtěl sihnout, je skála Trollvegen, hřeben hor 1800 metrů vysoký, který obsahuje i nejvyšší skalní stěnu v Evropě, Trollvegen s výškou 1200 metrů. Je to známá výzva pro horolezce, mnoho jich to leze ve dvou dnech, jak je to vysoké. Rozhodl jsem se kempovat pod Trollvegen, abych jej viděl v lepším světle zítra ráno a ne proti slunci. Také jsem trochu utahaný. Je těžko k uvěření, že člověk kouká prakticky na dva kilometry převýšení naráz (hned vedle je fjord u Andalsnes). Stejně tak na fotce to není moc zřetelné:
Recepční u kempu byla zvláštní, paní středního věku, má trochu vyšší ceny, jako jediná chtěla vyplnit SPZ auta (to zatím nikdo nechtěl) a při mé zmínce, že tu je trochu draho v restauracích protestovala, že není, jen alkohol a cigarety. Když jsem řekl, že i v Němcku nebo Rakousko je levněji, tak ať prý jedu tam. Holt je asi nepoznamenaná statistikami, že Norsko je jedna z nejdražších zemí na světě. Pro porovnání: běžná cena za kemp tu je 150 Nok (ca 500 českých korun), zde jsem platil 185 Nok, ve Strynu jsem platil 120 a za druhou noc jen 100. A prý, že tu není draho...
K večeři jsem šel na čínu. Mají velké menu a polední menu, jako u nás. Polední menu za 99 Nok ale jen do 17 hodin, velké menu kolem 150-200 Nok. V Ovre Ardalu mi dali i večer polední menu, tady remcali. Nakonec jsem usmlouval, že mi dali menší porci z normálního menu za 70% ceny. To velké je skutečně hodně velké, jako u nás.
Stav tachometru je 2131 Km a u fjordů je stále tepl, kolem 15 stupňů.
Obecně pro cestování je dobré shánět jídlo u benzínek Esso. Jednak tam mají dobrý gril nabízející i 380 gramové burgery, vedle toho hotové sendviče, balené ovoce na cestu, sledké pečivo k snídani (něco jako bochánky) atd. Zásadní výhoda je, že Esso je tu všude a mají pořád otevřeno.
Žádné komentáře:
Okomentovat