Kolem deváté hodiny jsem psal tyto poznámky a uvažoval, jestli si neudělat na večer ještě čaj do termosky. byla zima, pofukovalo. Později, k desáté hodině začlo foukat hodně a začalo mi to bortit stan. Mám stan jen s jedním nosným obloukem a byl čelem k větru, poryvy větru byly ale na rovné placce u moře bez žádných větrolamů velké. Stan jsem otočil v domnění, že se to zlepší.
Přibližně v deset hodin se začala objevovat aurora. Oblékl jsem se do termooblečení, vzal si šálu, čepici, zkrátka se připravil na několik hodin postávání v 8-10 stupních a silném větru.
Polářní záře se obvykle objevuje na západě, kde zašlo slunce a často není nejdříve ani postřehnutelná okem: stojí proto za zkoušku vyfotit naprázdno na dlouhý čas oblohu, jestli tam něco není. Kolem jedenácté hodiny byla záře už silná, byla přes celou oblohu. Z fotografií to není nikdy patrné, ale polární záře je obrovský útvar, jednotlivé oblouky a její prvky zabírají na obloze místa jako velké mraky. Pro její focení je nutné proto mít co nejširší objektiv.
Sama od sebe se proměňuje, poměrně rychle, během desítek sekund má zcela jiný tvar nebo se přesune / zmizí. Obvykle je složená z kolmých světelných čar k zemi podobných jako varhany. Když je skutečně silná a nesvítí měsíc, může osvětlit zemi a dají se fotit odrazy záře ve vodě. Dnes měsíc svítil, ale byl zakrytý mraky právě na východě.
Vyfotil jsem si záři jak se stanem, tak i z pláže společně s útesy skal ohraničujících zátoku. Právě začínal příliv, takže nebylo dost dobře možné vyfotit si odraz záře v moři: příliv rychle postupoval. Podle předpovědi měla být dnes velmi silná, až stupeň 7, což je úroveň, kdy sluneční erupce v důsledku způsobuje vypadávání GPS satelitů. Do půlnoci jsem viděl poměrně silnou, ale určitě ne výjimečně silnou záři. Čekal jsem proto déle na silnější.
O půlnoci záře zeslábla, začaly přichýzet mraky z jihu. Opět se mi začal bortit stan, poryvy větru neustále sílily. Pečlivěji jsem vymyslel pozici, kdy stan bude kláš nejmenší odpor: nejmírnější šikmou stěnou čelem k větru a stan co nejvíce vypnout. Bylo to únavné. Sice díky měsíci bylo dostatečně vidět i bez baterky, ale zápolil jsem s větrem. Prut nosné tyče stanu se trochu ohnul silnými nárazy větru a stan už nebyl potom tak stabilní, byl pokroucený. Zdálo se, že to ale nějak půjde.
O půlnoci přijel karavan surfařů a začali hodinu pobíhat okolo s čelovkama, vyndavat prkna, kontrolovat pláž. Já mezi tím na nekonečných 20 minut ztratil jeden kolík. Po půlnoci byla aurora skoro neznatelná a začalo se zatahovat. Po jedné hodině už bylo zataženo, rozhodl jsem se již nečekat (nejsilnější dle předpovědi měla být mezi 1-2 hodinou ráno) a v 1:40 jsem šel do stanu spát.
Doufal jsem alespoň v trochu spánku, byť vítr byl velmi silný. Po necelé hodině jsem to zvdal, když velmi silný poryv větru splácnul stan téměř naplacat rovnou na mne a samozřejmě za patřičného hluku. V půl třetí ráno jsem to vzdal, pouze v pyjamu v tom vichru vyběhl a rychle připravil auto k přespání v něm. Neměl jsem sílu stan celý rozkládat, pouze jsem položil nosný oblouk na zem a tím položený celý stan zatížil kameny. Doufal jsem, že jej ten vítr úplně nezničil, aby se něco neutrhlo apod.
Ve tři hodiny ráno jsem se stále snažil usnout v autě. Poryvy větru cloumaly i autem. Obloha byla na rozdíl od druhé hodiny ranní čistší, ale polární záři jsem žádnou neviděl. Tou dobou se také probrali surfaři v karavanu vedle mne, vyběhli ven s čelovkami, naložili prkna zpět dovnitř a odjeli.
Dostal jsem hlad, nemohl jsem usnout, vzal jsem si minisnickersku... (Pak už konečně usnul a pokračuji zápisem soboty.)
Žádné komentáře:
Okomentovat