Z Norheimsundu do Aurdalu

Čtvrtek 28.8.

Dodatek ke včerejšku: při příjezdu do Northeimsundu kvůli focení jsem zastavil u nějaké farmářky, která tam měla ovce - viz poslední fotka předchozího postu. Tato farmářka prodávala své ovoce tím způsobem, že u silnice měla malý stánek, na něm ovoce a zavařovačku s nálepkou: košíček za 15 Nok. Sama vůbec nebyla přítomná. Sympatické, že to fungovalo. Vzal jsem si košíček švestek - výborných a dobře fungujících jako blesková dodávka energie - a hodil mince do zavařovačky. :)

Ve středu večer jsem ještě večer fotil naproti přes záliv pěkný dům u jezera a noční světla města. Vstával jsem opět po sedmé. Bylo neskutečně krásně, opět. Nechtělo se mi ani moc odjíždět, byl jsem lenivý. Toto byl můj výhled ze stanu:

Nejdříve jsem jel k vodopádu kousek za městem, dá se jít za ním, ale jsou tam betonové chodníčky a železná zábradlí a vodopád hezký ale ne tak vysoký, v důsledku spíše připomínka Aldeyarfossu z Islandu, který není tak civilizovaný a je mnohem větší.

Podle plánu bych měl jet do Granvinu podél fjordu a potom dál po sedmičce na Geilo na východ, pak se stočit doleva na padesátku a dojet takto do Aurlandu. Je to zajížďka přes sto kilometrů + trajekt oproti nejkratší cestě, proto jsem to zavrhl a zkrátil si cestu přes Foss rovnou do Aurlandu. Jen mi bylo líto Kjasenské farmy, která je dle průvodce rozkošná a vede do ní jednosměrný tunel, kde v každou půhodinu je vjezd povolen z jedné strany.

Měl jsem naprosto jasno, ale při pohledu k Bergenu - podél fjordu na západ - tam bylo hodně ošklivo. Zřejmě Bergen splňoval svou pověst, že jde o nejdeštivější město v Norsku. První dechberoucí věc bylo jezero Oppheimsvatnet, bylo bezvětří a jasno, totální kýč všech kýčů.

Po městě Voss, které je známé svými sportovními aktivitami, následovaly tři nádherná úzký údolí: jedno přímo na hlavní silnici hned za Vosem: Naeroydalen, stovky metrů vysoké kolmé stěny kolem potoka a farmiček, dole byla tma a zima - téměř o 10 stupňů méně než u fjordu. Druhé krásné údolí je na úzké odbočce na Unredal.

Unredal je zatím nejhezčí místo, kde jsem byl. Malé městečko na vedlejší jednosměrné silnici u fjordu mezi strmými vysokými skalami s kostelem z počátku 12. století: malinkatý kostelík z dřevěných latí. Naobědval jsem se tam, trénovali mladí mořští kajakáři a samozřejmě fotil. Strávil jsem tam dvě hodiny, Undredal je zkrátka unreal. :-)

Třetí údolí bylo Flamské. Flam je obětí návštěv velkých výletních lodi (něco jako Costa Concordia) a toto malinkaté městečko to nese těžce, mají tam i takový nápis. Ve Flamu začíná krásné dlouhé údolí končící vodopády a malebnými skalami. Část je vidět jen ze železnice nebo vícedenní túře, část je i pro lidi. Podcenil jsem rozlehlost tohoto údolí a myslel, že to bude na chvilku - strávil jsem tam 3 hodiny.

Na konci byla štěrková silnice s U zatáčkami na první rychlostní stupeň a z jedné strany skála, z druhé strany útes označený balvany, akorát siroká na osobní auto. Norsko je vůbec hodně test řidičů, jak dobře znají šiřku svého auto. I na hlavních tazích tu jsou úzká místa kolem skal nebo nad fjordem, kde se auta musí opatrně vyhýbat. Fotil jsem a na konci narazil na stádo koz s kůzlaty přímo na cestě. Byly pochopitelně zvědavé a očuchávaly i ochutnávaly můj stativ. Vydržel. Toto byl pěší tunel, asi 150 metrů dlouhý, neosvětlený: trochu strašidelný.

Na noc jsem skončil v Aurdalu, zítra pojedu po horské silnici do Laerdalu, a potom oklikou do Ovre Ardal, kde je poblíž krásný vodopád a je to už blízko těch nejvyšších norských hor. Tato oblast vnitřních fjordů by bohatě vydala na samostatný pobyt, takto jsem tak trochu "na útěku", ale to kempování v přírodě je fajn, aspoň dokud není opravdu zima, teď poslouchám zurčení ledovcové řeky a v devět večer je vidět. Už je ale vidět, že se blíží podzim, žloutnou a padají první listy... Je 11 stupňů (přes den bylo kolem 15-20 vyjma Naeroydalenského údolí) a najel jsem v Norsku 997 km.