Vstával jsem v 7.30, začíná to být zhruba standardní čas. Ráno jsem provedl obvyklé rituály, skládání stanu, sušení stanu, skládání všech saků paků do auta hala bala za sedadlo spolujezdce, udělání čaje na plynovém vařiči - je to na něm rychlejší než v rychlovarné konvici. Chlazení čaje, k jídlu jsem si tentokrát dal vločky.
Další den s dokonalým počasím, naprosto jasno, bezvětří, kolem 15ti stupňů, na sluníčko bezpečně na tričko. V devět jsem vyjel z kempu, ale cesta vedla kolem městské umělé písečné pláže - obvykle tu jsou pláže kamenné - a tam jsem se zdržel. V tom počasí jsou ty úzké fjordy s vysokými útesy nádherné, fotí se přímo samo. Bylo těžké odjet.
Měl jsem v plánu horskou silnici do Laerdalu, kterou nyní nahradil nejdelší tunel světa, téměř 25 kilometrové monstrum, a která šplhá do výšky až 1300 metrů, aby opět spadla na druhé straně k moři. Po osmi kilometrech je umělá vyhlídka nad stromy, ze které je vidět město doslova z ptačího pohledu a krásně celý fjord. Místy je trochu vidět i včerejší Undredal. Cestou jsou tam i vysoko v útesech farmy, některé stále funkční. Neumím si představit tam žít, zvlášť v zimě musí ty serpentiny být vražedné.
Nahoře už je solidní tundra, jen vřes, pár křoví, kameny a skvrny sněhu. Nikde nikdo. Nemohl jsem si vybrat lepší místo k uvíznutí ve škarpě. Inteligentně jsem se otáčel na úzkém místě a zadními koly sjel do příkopu, že mi auto sedělo na vozovce. Přední kola se z toho nevyhrabala. Naštěstí nic neteklo. Vyřešil to poblíž parkující Němec s karavanem, který před zadní kola dal brzdící bloky pro karavany a připojil dopředu hák na vytahování a jiné osobní auto mne vytáhlo, šlo to hladce. Vůbec jsem netušil, že mám nějaký tažný hák k přišroubování dopředu. :-O S Němcem jsme ještě pokecali a vyměnili si tipy na Norsko / Island. Také tam byly ovce na silnici.
Na jednom místě bylo cosi, nejspíše uměle vyvořený medvědí brloh a v něm uvnitř za sklem byl spící medvěd s hromadou harampádí kolem. Zřejmě to mělo něco symbolizovat. Je fakt, že z Norska obecně medvědi téměř vymizeli - až na nejsevernější oblasti u Švédska.
Do Laerdalu jsem dojel asi ve tři hodiny odpoledne po obědě. Proti předchozí představě zpoždění asi tři hodiny. Dál jsem jel na asi nejhezčí původní kostel v Norsku, Borgund Stavkyrkje, kostel z roku 1150, celý černý díky nátěru dehtem proti korozi vodou, zdobený dračími hlavami a ornamenty, které mají symbolizovat symbiózu severských pohanských bohů a křesťanství. Je to krásný kostel, snad dokonce na seznamu Unesco.
Cesta ke kostelu je tradiční historická cesta Norskem, pomalá, ale krásná s mnoha vodopády a soutěškami. Cestou je tam vidět i opuštěná farma pěti budov, kde rodiny mívaly až 12 dětí. Nebo poničená stezka pro pěší s částmi trasy v kameni zachovalými a částmi ne, taková cesta pro duchy. Na skále nad vodou je vidět zbytek ukotvení cesty:
Večer jsem jel do Ovre Ardal, kde je vodopád Vetisfoss, údajně s nejvyšší kaskádou (single drop) v Norsku. Už jsem jsem jej viděl před šesti lety, kdy jsem byl v Norsku poprvé, ale tehdy se zcela jiným fotovybavením. :-) Do Ardalu jsem dojel v šest večer, k parkovišti k vodopádu o chvilku později. Bohužel k němu vede dvě hodiny chůze dlouhá cesta, nechám si jej na zítřek dopoledne, snad se mi podaří brzy vstát.
Ubytoval jsem se v nedalekém kempu. Poblíž se tam pohybovalo podivné individuum s pivem, asi 40ti letý domorodec, říkal že o víkendu tam bývá hudba, možná bude i dnes. Na recepci to rozporovali. Byl podezřelý, tak snad se tu skutečně nekrade, nechal jsem tam rozestavěný stan, když jsem jel na večeři. Večeřím čínu, opět po delší době, byla fajn, dost pálivá. A je tu zásuvka k zapojení notebooku. Mimochodem, v Norsku se Fanta jmenuje "Solo".
Stav tachometru je 1180 Norskem, je 15 stupňů a lítá tu nejvíce komárů, kde jsem zatím byl. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat