Příjezd do Dánska a Norska

Sobota 23.8.

V sobotu mne čekal přejezd na sever Dánska na trajekt do Norska, celkem ca 1200 km v jednom dni. Ráno jsem vstal v 7, ale než se všechno dalo do auta a než jsem se nasnídal, vyjel jsem v rovných 10. Ty ranní odjezdy mi moc nejdou. :-) Hned na začátku byla ucpaná jižní spojka, strávil jsem tam snad půl hodiny navíc. Stavil jsem se u benzínky na odbočce na Průmyslovou a dal si druhou snídani, začal jsem mít hlad. Za jižní spojkou to bylo OK.

Ve dvanáct jsem překročil hranice, ujel 135 km. Sledoval jsem také teploty, jestli si nebudu příliš ničit zimní pneumatiky: cestou po Čechách bylo 20 maximálně, nejčastěji 15-16. Na hranicích v Německu 17 a foukal vítr. Zvláštní ne zas tak čisté odpočívadlo. Cestou jsem jel kolem Milešovky. Tuto oblast Čech moc neznám, ani Milešovku, je moc pěkná, fotogenická, musím si ji někdy vyfotit třeba v nějakém dramatickém počasí. V jednu hodinu jsem dostal hlad a zastavil jsem asi 30 km před Leipzigem na 247 km a dal si u McDonalds nějaký burger a mango smoothie. Připomnělo mi to Ameriku, kde jsem na těchto smoothie ujížděl, jak jsou kalorické, je to ideální snídaně do horkého počasí. Teď bylo celých 18 stupňů a často pršelo. Auto jsem omylem zaparkoval u skupinky našich spoluobčanů z dodávky, lehce mne to znervoznělo, ale brzy odjeli. Zajímavé, jak fungují tyto naučené reakce.

Z oběda jsem vyjel v 13:30. V 15:45 byl na 530 km kousek za Hannoverem. Potřeboval jsem natankovat. Trochu zbytečně nervozní jsem sjel z dálnice a natankoval na zapadlé benzínce v malém městečku Grossburgwedal kdesi nedaleko Hannoveru. Dal jsem si další smoothie, tentokrát jahodové u McDonalds. V 18:15 jsem byl na 797 km kousek před Dánskými hranicemi, bylo 16 stupňů Celsia. Obecně docela často v Německu byla práce na silnici a zúžení a snížení rychlosti na ca 60-80. Jelo to ale plynule, nezpůsobilo to fronty nebo čekání. Od Hannoveru už jsem začal cítit trochu únavu. Pomohla  svižnější hudba. Před dánskými hranicemi jsem zkusil na posledních úsecích dálnice s neomezenou rychlostí, kolik auto jede. Bylo asi 12-14 stupňů, tak už jsem se nebál o pneumatiky. Jelo to až k 215 podle tachometru.

V osm večer jsem byl na 986 kilometru a kochal se večerních sluncem, které ozařovalo dokonalé dánské farmičky a nad tím obrovské dramatické mraky, které na rovince hodně vynikly. Bylo 12 stupňů. V devět večer na 1092 kilometru před Alborgem jsem musel znovu natankovat. Již jsem měl dojezd 0 kilometrů, ale při tankování se ukázalo, že tam bylo pořád ca 5 litrů benzínu. Venku už byla solidní zima, 10 stupňů, tma a vítr.

V deset jsem přijel na místo, poblíž města Hirthals, po 1187 kilometrech a 12 hodinách řízení i s přestávkami. Závěr byl náročný, jde asi o víkendovou chatičku nedaleko moře kus od města, kam vedou jen úzké silničky lesem. Ve tmě totální bludiště nebýt navigace a toho, že dům byl osvětlen venkovními světly. Klíče byly doslova na zvonku - byl tam houpací zvonek (nikoliv tlačítko) a na něm dva klíče. Jeden samotný a druhý s připnutou sůvou, ke dveřím pasovaly oba, tak jsem si vzal tu sůvu.

Dům je moc pěkný, našel jsem jej přes AirBnB. Přidělené spaní byla dvoupostel pod moskytiérou v těžko zařaditelné místnosti, nejspíše zimní zahradou s malou kuchyňskou linkou, spoustou kytek, stoly, prosklenou z jihu, východu i severu a naprosto nenalizetelnými vypínači světel. Pokoj měl zřetelnou ale uměřenou zázvorou vůni, zdroj jsem nenašel. Možná odpuzovač hmyzu, nevím. Na chodbě před pokojem jsem objevil na zemi malou žabičku, po přemlouvání jsem ji dostal z domu. K večeri jsem měl jen jablko, po cestě se mi už zastavovat a zdržovat se nechtělo a dělat si v půl jedenácté něco k jídlu také ne.

Zvláštní bylo, že postel měla na sobě dekový přehoz a dva ozdobné polštáře, vedle byla nádoba nebo co s dvěma polštáři a peřinami a vedle deka. Ale nic nebylo povlečeno. Povlečení jsem nikde nenašel. Vzal jsem si své prostěradlo a aspoň to povlekl, zbytek nechal, jak byl - konec konců jsem spal v pyjamu.

Neděle 24.8. 

Místnost byla velmi světlá spoustou oken bez závěsů nebo žaluzií, poprvé jsem se vzbudil v šest kulometným bušením lijáku na střechu zimní zahrady. Podruhé potom v půl osmé kdy pro změnu venku jemně hustě pršelo a zároveň svítilo sluníčko do pokoje, bylo to kouzelné. Počasí bylo a zřejmě i bude proměnlivé. Chvilku prší a je extra hnusně, za chvilku sluníčko a je i jen v triku venku snesitelně - je tam 10 stupňů a neustále fouká. Tomu se říká srpen u moře!

Před desátou jsem se konečně dostal k odjezdu. Ranní čaj, snídaně a podrobná dokumentace velmi kouzelného domečku zabraly nějaký čas. Dům by stál za delší návštěvu, je krásně vybavený, z patra je vidět moře, nedaleko je dlouhá písčitá pláž. Nejdříve jsem se jel podívat na pláž, která byla za rohem. Dalo se na ni vjet autem. Měl jsem dojem, že spěchám, jen jsem proto vyfotil pláž a auto na ní a jel k trajektu.

Přítulná vlna:

U trajektů jsem chvilku bloudil až zjistil, že mám 45 minut čas do check-in a hned vedle byla tato pláž. Poprvé jsem tak smočil nohu v moři - byť poněkud nedobrovolně, jelikož se ke mne přitulila vlna, když jsem fotil vysoké umění. Na koupání to opravdu nebylo, 12 stupňů, zataženo, čerstvý vítr, i Dánové venčící psy a na procházkách byli nabalení ve větrovkách - jsou to amatéři, takový Angličan by jistě pobíhal v kraťasech a triku (což skutečně dělají).

Před jedenáctou jsem se zařadil do fronty na trajekt a záhy odplul. I podle kapitána trajektu jsou trochu vyšší vlny, asi 1-1,5 metru a lehce to houpe. Všichni se pohybovali jako po pařbě. Na zadní palubě mimo závětří je pořádný Island s vodní slanou tříští. Slast. Do Kristiansandu - mého vstupního města v Norsku - jsem připlul v plánovaných 14 hodin.