Definitivně mám za sebou první týden. Časově se zhruba držím plánu. Včera večer mne ještě napadlo, že je zajímavé porovnat, za jakých zvuků člověk v kempu usíná. Často je to provoz aut, protože kempy bývají u silnic, ale často je to tu také u zurčení nebo bouření řeky. V sobotu večer to byla ledovcová prudká řeka, dnes v neděli také, ale třeba druhá noc u Stavanberu byla poblíž jeho letiště.
Dnes ráno byla zima, šest stupňů v sedm hodin, holt je to hned u ledovce, oblačno, ne úplně zataženo. Už je tušit, že mne čekají v následujících týdnech drsná rána, pokud budu i nadále spát ve stanu. Časem přijdou asi i ranní mrazíky. Při balení stanu se mi ráno zasekl ošklivě zip. Lehce jsem se rozčiloval, nepodařilo se spravit, naštěstí je oboustranný, budu používat jen druhou stranu. Vyjel jsem z kempu po osmé, bylo osm stupňů.
Nejdříve jsem zajel k Nigaasbreenu, když už tam spím, zaplatil 40 Nok mýto na silnici a vyfotil si jej v ranních paprscích slunce mezi mraky. Zaváhal jsem, jestli se nevydat přímo k němu, je to buď krátká plavba lodí (od 10 hodin) a nebo půlhodinová cesta jedním směrem. Odložil jsem to na cestu zpět. Teď jsem jel na konec této horské silnice ke Styggevatnetu, umělé nádrži mezi ledovci, kterou doporučovali v Lonely Planet.
Nádrž je fajn, byla tam kosa, zataženo, ale fajn, ledovce krásné, bohužel až za tou nádrží. Byly tam loďky na břehu, takže nějaká firma asi pořádá výlety k těmto ledovcům. Když jsem odcházel, akorát taková skupinka přijela. Firma se jmenuje RiverPig a pořádají plavbu lodí k ledovci a potom chození po něm, ca na 4 hodiny. Na to jsem čas neměl, tak pro příště a pro lepší počasí. Je fajn, že na rozdíl od Nigaardsbreenu zde je mnohem méně lidí a ledovec je také krásný.
Stejnou cestou zpět - celá horská silnice je jednosměrka - jsem viděl konečně známé norské záchrané chaty: malinkatý kamenný domeček s drnovou střechou s kamínky, pár poleny, slaměnou postelí, okýnkem a pár věcmi k snědku. Rozkošná. Když jsem přijel k Nigaardsbreenu podruhé (při cestě zpět od nádrže), bylo zataženo, vykašlal jsem se na to a jel dál. Ledovců bude jště dost - při nejhorším kvanta na Špicberkách. ¨
Rovněž pro příště jsou doporučení Němce, který mi předevčírem pomohl ze škarpy: Dombas, park Dovrefjell, kde jsou k vidění nějaká zvířata (mufloni??? něco takového), sněžnou horu tamtéž, že je tam krásný výhled, horskou silnici Sladasvegen a město Alesund. Bohužel vše toto je pro mne dost z ruky - jedině Alesund je trochu po cestě, ale města teď nevyhledávám.
V jednu hodinu jsem se vrátil na silnici číslo 55 a vyrazil směrem do Lomu, tato silnice je slavná horská silnice skrz nejvyšší norské hory s výhledem na ně a na horská jezera a ledovce. Už jsem ji jednou jel před šesti lety a tehdy v červenci tam byl sníh a na jezerech kry. Začíná ovšem u fjordu v Gaupne. Měl jsem hlad a hledal něco k jídlu, ale nikde nic. V podstatě jsem neplánovaně přežil celý den na miniSnickerskách a ovoci. Obecně na okreskách i ve všední je hodně málo aut, až to působí někdy zvláštně, jako kdyby člověk jel někam špatně. Počasí vypadlo nadějně, mraky byly lehce potrhané, doufal jsem, že v horách něco uvidím. Bylo teplo, 18-20 stupňů (u fjordu).
Ve městě Skjolden (čte se Šoldn) jsem viděl odbočku na Unres, 30 km po silnici. Urnes jsem původně zavrhnul, že trajektem atd je to na dobré 2-3 hodiny celý výlet, ale toto mne zlákalo. Do Unres jsem dojel ve tři hodiny. Tento kostel, nejstarší dochovaný v Norsku, je na seznamu Unesco, má krásné vyřezávání zvenku i uvnitř. Bohužel dovnitř se člověk dostane jen se zakoupením lístku a ani potom tam nesmí fotit, tak jsem si jej nekoupil. Vnitřek je vidět na Googlu. :-) Měl jsem hlad, zašel jsem do otevřené kavárny u kostela. Měli tam jen pár koláčů a suvenýry, už je prý všechno pryč, jak je konec sezony. Ptal jsem se, proč tam nemají venkovskou hospodu, proč v Norsku se tohle nevede. Je to prý tím, že lidé žijí hodně roztroušeně a nevyplatí se to, v Urnes žije trvale 25 lidí a přitom to vypadá jako městečko. Doporučila mi právě "Šoldn". Koupil jsem si aspoň nějaké suvenýry. Vnější vyřezávání na kostele:
Za Šoldnem (kam jsem se vrátil) vede 55tka prudce do kopce. Doufal jsem aspoň v benzínku. Zde, podobně jako často u nás, benzínky obvykle nabízí rychlé občerstvení, hot dogy, hamburgery, někdy i kebab nebo pizzu, je to rychlé, kupodivu poměrně kvalitní a za rozumnou cenu (hot dog kolem 50 nok, kebab nebo burger kolem 100 nok - pro srovnání normální jídlo v retauraci 200 nok a více, normální čína 100-150). Benzínka byla, ale o víkendu s obshluhou pouze 3 hodiny denně. A to byla poslední na dalších 80 km.
Silnice posléze prudce stoupá skoro kolmo do kilometru a potom pozvolněji k vrcholu, který je v ca 1450 metrech. Na začátku jsem zuřivě fotil, vrcholky byly v mracích, ale i tak to bylo dramatické. Později, kolem šesté hodiny, na mne dolehl hlad a zima - nahoře bylo 6 stupňů a foukalo - a vše bylo v mracích. Roční období je zde již ranný podzim, vřes je barevný. Ale sníh není, natož kry na jezerech. Přesto se blíží doba na vytáhnutí termosky.
Popovídal jsem si ještě s ovcí u jedné vyhlídky - ovce jsem vůbec všudepřítomné a rády chozí nebo stojí po silnicích. A jel do Lomu. Lom je oblastní centrum, okresní město, bylo jisté, že zde bude něco teplého k jídlu i kemp. V Lomu je také krásný kostel, musím si jej zítra vyfotit. Dal jsem si kebab na benzínce, která mi prodávala pochopitelně krásná norská blondýnka, jakých je tu ve službách plno. V kempu jsem jediný.
Zítřek je velká otázka. Bude záležet na počasí. Mám připravené tři varianty. Buď bude zataženo nebo hůř, pak si prohlídnu zvolna Lom a pojedu na cestě dál na sever. Pokud bude ráno hezky, vyrazím na základní tábor pod Galdhopiggenem. Pokud bude hora - nejvyšší ve Skandinávii a zvládnutelná i jako túra - v mracích, sjedu si znova nejhezčí část té horské silnice, která vede poblíž hory, jestli bude super krásně, zkusím horu pokořit, nebo aspoň její část.
V Norsku jsem najel 1581 km, je 12 stupňů a žerou mne komáři. (Fotky dnes nejsou tak hezky barevné, protože bylo zamračeno a šedivo, musím je trochu zretušovat posléze. Např oba ledovce byly jasně sytě modré.)
Žádné komentáře:
Okomentovat