Kazatelna a dál

Úterý 26.8.

Vstal jsem v půl osmé, byl nádherný téměř jasný letní den. Zdály se mi nějaké šílené sny. Ráno jsem se pořádně zhygienizoval, a potom ještě pokecal s bludným Holanďanem v kempu vedle, který tam byl s jasně oranžovým starým klasickým armádním Land Rover Defenderem. Mladý kluk s přítelkyní, to auto byl jeho dětský sen. Doporučil jsem mu Island, kde se takové auto skvěle využije na brodech a horských cestách.

Z kempu jsem vyjel v deset. Jel jsem na Preikostelen (Kazatelna), jedna ze známých turistických atrakcí: 600 metrů vysoká skála čnějící přímo kolmo nad fjordem. Odbočil jsem podle značek, což byla chyba = nejel jsem po hlavní silnici ale nejkratší cestou vedlejšími, byť asi hezčími, bylo tam krásné jezero s kempem. Takhle si představuju kempařskou idylku.

Následoval přívoz na Lysebotn a za chvilku Preikostelen. Už před parkovištěm byla spousta zaparkovaných aut podél silnice. Parkoviště bylo obroské, placené a téměř plné. Byl krásný den, 19 stupňů, všichni vyrazili na Kazatelnu.

Kazatelna je fajn. Samotný útvar je pěkný, ale nejvíce strhující bude asi z lodi na fjordu nebo z vrtulníku/letadla. Přesto je tam dobře vidět ten obrovský sráz rovnou dolů do fjordu a rozhled dokola. Mně se nejvíce přesto líbila příroda, podobná trochu šumavským mokřadům, břízy, močály, spousta potůčků. Jen navíc stovky metrů vysoké kolmé skalnaté stěny a fjord. Oficiální čas nahoru i dolů je 2+2 hodiny na 4 km dlouhou a 300 metrů převýšením velmi šutrovitou trasu. Mně to trvalo 2+1.5 hodiny a to jsem vehementně fotil a byl zcela mimo kondici. Většina lidí mne předběhla, snad až na 5ti leté caparty.

Kolem čtvrté jsem vyrazil dál po silnici 13 na sever. V Joerpalandu jsem si dal hotdog k obědu. Jel jsem dál. Měl jsem lehké zpoždění, často se zastavoval kvůli hloupostem, moc toho nenajel. Před Hjelmelandem byl pěkný kamenný starý mostík, v Hjelmelandu jsem vzal trajekt v osm hodin večer a koukal po ubytování. Docházel mi benzín, měl jsem hlad a neměl kde spát, trochu stresující situace.

Natankoval jsem kdesi napůl cesty do Sandu za super drahý benzín 16.1 Nok (odhadem 55 korun) pár litrů a dojel do Sandu po deváté večer. Tam mne čekala záchrana. Hned naproti byla levnější benzínka s rychlým občerstvením (klasický hotdog - rychlý, teplý, levný) a naproti malý kempík. Kemp byl zvláštní. Měl tam známky kvality z roku 1989-1994, vedla jej stará milá paní, co neuměla anglicky. Byl tam ale klid, žádný vítr ani vrtulníky jako předchozí noci. Spát jsem šel v deset hodin, naprosto vyřízený, bylo právě 12 stupňů a najel jsem Norskem 514 km.

Středa 27.8.

Další krásný den. V noci jsem asi hodně dýchal, protože hodně zamlžil stan.  Vstal jsem v 7.45, budu si muset začít dávat budíka, abych to tady celé neprospal. To spaní mám asi až moc pohodlné. Ráno bylo 9 stupňů, zcela bez větru, jasno, akorát na krátké triko, blaho. Levněji jsem dotankoval, koupil si pohotovostní bagetu a borkůvkového muffina a v devět vyjel ze Sandu. Mohl jsem jet buď dál vyhlídkovou trasou trajektem a po vedlejší a nebo dál po hlavní 13tkou. Rozhodl jsem se nezdržovat a svižně to vzít na Roldal. Silnice byla i tak krásná. Lemovala jezera v bezvětší jako zrcadla, což mne na fotkách nebaví, ale na vlastní kůži je to krásné a uklidňující. Vonělo to tam letně. Silnice vedla jedním tunelem za druhým, krátkými. Rodal jsem projel svižně a pokračoval dál směrem na Oddu.

Na křižovatce s E134 jsem odbočil doleva na jeden ze známých norských vodopádů, Langfoss. Je to asi pátý nejvyšší vodopád Norska, 600 metrů vysoký, po jedné straně fjordu. Silnice vede přímo kolem něj, nejde jej minout, ale ani pořádně vyfotit - opět jedině z vody a nebo odnaproti fjordu. Přesto je pěkný.

Obědval jsem v Oddě, kam jsem dojel asi ve dvě hodiny ještě po pár dalších kratších odbočkách - na vodopády už jsem dnes vybalil statív, takže minuty a desítky minut plynuly... Odda je považována za jedno z nejošklivějších měst v Norsku, protože se tam těžilo uhlí a dosud jsou tam funkční a již nefunkční závody na jeho zpracování/skladování. Jedno takové je takřka v centru a je velmi fotogenické. Obědval jsem v místním grilu - rychlém občerstvení u kostela, měl jsem obrovský 230g hamburger se zelninou a koprem. Překvapivě chutnal.

Projel jsem pod Folgefonnou, ledovcem a horami 1600 metrů vysokými od fjordů, 11 kilometrů dlouhým tunelem. Nerozumím tomu, proč zde staví dlouhé tunely často první půlku do kopce a druhou z kopce. Na druhé straně hor je mj. vodopád Furogergfoss, dnes asi nejhezčí, nejlepší fotky byly - klasicky - přímo proti vodní tříšti, tentokrát pod mostem.

Výjimečně mám slušný čas, před pátou jsem dojel do Joldalu s pěkným přístavem a pohodovou atmosférou. O přespání jsem uvažoval v Norheimsundu jen naproti trajektem. Proto jsem ještě vyjel na výlet do hor na zimní lyžování ve Folgefonně, 10 kilometrů a 1200 metrů do kopce. Dole bylo 18, nahoře 6 a mrznul jsem. Vyfotil jsem si pár krajinek, pokecal s průvodcem po ledovci, který právě balil k odjezdu a jel zpět na trajekt v sedm.

Ubytoval jsem se v kempu v Norheimsundu u jezera a poletujícími komáry, snad nebudou ve stanu. Již jsem překročil 60 rovnoběžku, je 11 stupňů a v Norsku jsem zatím najel 790 km, je deset hodin a teprve přestává být vidět.

Napsal jsem zápis do poznámek a čekám na přetažení fotek, abych to mohl poslat na blog. Ale mezi tím se mi skoro vybil notebook, takže zítra. Než se ty fotky přetáhnout, to je doba 600 fotek za 2 dny. :-) Ozvalo mi hlášení o polární záři, má být dnes silná, ale jsem pořád moc na jihu aby měla pořádný grády.