Jižní pobřeží

Neděle 25.8.

První okamžity v Norsku byly trochu nepříjemné, v Kristiansandu bylo hodně lidí a kolem 20 stupňů = léto a sezona v plném proudu. Byl to takový rozdíl oproti Hirsthalsu, kde byl listopad, tady bylo léto, stačily dvě hodiny plavby lodí na sever na cestu zpět časem. Téměř přesně jsem pokořil hranici 1200 kilometrů, další pohyb po Norsku tak budu počítat od této hranice. Vyresetoval jsem spotřebu, která dosáhla po dálnicích 8.9 litrů, jsem zvědavý jak nízká bude na okreskových 70-80 v Norsku.

V Kristiansandu jsem zaparkoval na dvou placených parkovištích v centru, aniž bych zaplail, během pěti minut si oběhnul a vyfotil okolí a prchnul. Neměl jsem chuť se proplétat mezi lidmi v letním městě, kvůli tomu v Norsku nejsem. Vyjel jsem rovnou směrem k dalšímu cíli, Lindesnes, tj. směr na Stavanger.

Přibližně mezi třetí a půl čtvrtou jsem si dal oběd u benzínky Shell u stolů venku. Byla to jen masová bageta s BBQ omáčkou, ale byla velká a sytá, zklidnila mne. Připomnělo mi to, že jíst sám je takové osamělé, vůbec se vydat na 40 dní do ciziny sám je asi šílenost. No uvidíme. Společnost mi ale dělalo asi deset malých ptáčků, kteří hopsali u stolu a hltali drobečky z bagety, legračně při tom pískali.

Rozhodl jsem se, že tento den pojmu poklidně, dojedu jen na Lindesnes a tam přespím v kempu, nic více. Tak se také stalo. Sjel jsem z hlavní silnice a jel na nejjižnější místo Norska. Cestou jsem se několikrát zastavil fotit krásné až snad kýčovité červené domečky na čluny u pobřeží. Přibližně v šest hodin jsem dojel k majáku. Je pěkný. Nejzajímavější tam byla naučná stezka kolem něj, která vypadala jako vedoucí zákopy z druhé světové války, byly tam střílny, bunkry, úzké chodbičky. Šíleně tam foukalo a bylo asi 14 stupňů. Ta tam bylo léto z Kristiansandu téměř na koupání.

Po sedmé hodině jsem se jel ubytovat do nedalekého kempu. Měl jsem štěstí, že tam ještě na poslení chvíli byl recepční, měl otevřeno do sedmi. Nechápu, proč kempy = místo k přenocování - mívají recepci otevřenou jen do poměrně brzkých hodin. Tím spíše takto na severu, kde i nyní, v půl desáté večer, když toto píši, tu teprve začíná být šero a přestává být vidět.

Zeptal jsem se, jestli není v okolí nějaká možnost večeře. Tvářil se nechápavě, že opravdu ne, široko daleko nic takového není. Přitom široko daleko je milion letních domečků a rybářských vesnic, nechápu. Ale četl jsem, že v Norsku neznají (nejen) naše venkovské hospody, kam se celá vesnice večer sleze. To ti rybáři pijí sami? Kde jsou anglické rybářské putyky?

Bojoval jsem se stanem - poprvé jsem si sám rozdělával stan, nějak se zadařilo, zítra ráno uvidím, jestli dobře. :) K večeři jsem si dal ještě nudlovou instantní polévku evropské značky a objevil tu fungující zásuvky, dobíjím proto miliony svých zařízení a píšu blog. Půjdu brzo spát. Stav tachometru je 91 km (Norska).

Pondělí 25.8.

Spát jsem šel asi v deset, usnul jsem asi po půlhodině, která mi přišla jako věčnost: zlověstné šumění stromů nad stanem znělo jako při uragánu. Holt má druhá noc ve stanu v životě. :) Přitom to bylo jen takové milé relaxační šumění, ale nejsem zvyklý spát bez zvukové izolace proti zvukům zvenku.

Vzbudil jsem se v šest, už bylo už světlo. Nechtělo se mi vstávat, bylo brzo, rád bych spal déle a venku byla zima. Ohodlával jsem se skoro hodinu. Měl jsem za to, že kemp bude prázdný, kempaři-karavanisti že jsou ranní ptáčata. Ale kdepak, i v osm, kdy jsem odjížděl, stále všechny karavany byly na místě.

Složil jsem saky paky, udělal si čaj na pomalounkém elektrickém vařici v kuchyňce a čokoládové vločky. Právě snídám při pohledu na moře a při ranním slunci, je 7:30 a 10 stupňů celsia, polojasno. V osm hodin jsem vyjel z kempu, už je jedenáct stupňů. Když jsem odjížděl, pochopil jsem, proč jsem kemp nemohl hned najít: je totiž u relevantní odbočky označený velkou reklamou na zmrzlinu. Jistě je to jejich hlavní obchodní artikl.

Nejdříve jsem jel zpět na maják Lindesnes osvětlení ranním sluncem. Vůbec celý poloostrov k Lindesnes je opravdu krásný. Když zrovna nefouká a svítí slunce, je to tu jako ve středozemí, voňavé, přímořsky idylické. Také jsem si vyfotil roztomilý ukazatel, kam až se chystám dojet:

Následně jsem jel vedlejší silničkou FV401 "zkratkou" do Lyngdalu na hlavní silnici a posléze po hlavní silnici až ke křižovatce se silnicí 44 podél pobřeží, považovanou za jednu z jejich scénických tras. Aspoň jsem to měl v plánu. Nevšiml jsem si ovšem odbočky ve Flekkefjordu, a proto místo toho jsem vzal vlásenku silnici číslo 501 skrz venkov na vytouženou 44tku. Ta neplánovaná vlásenka byla nejlepší, co mne dnes potkalo. Rozkošná vlnicí se jednosměrná silnice s passing places, kamennými zídkami porostlými mechem a horskými bystřinami obklopenými - samozřejmě červenými - domečky.

Byla jedna hodina, dostal jsem hlad, přišly na řadu minisnickersky, dokonalý vynález, akorát jednohubky. Oběd jsem měl v Egelsundu ve dvě hodiny v podniku Kniv Gaffel dělají klasické grilované rychlovky: burgery, fish&chips, plněné tortily, polévky atd za v Norsku normální ceny: kolem 100 NOK (~ 350 Kč). Měl jsem hovězí tortilu, až na tupý nůž byla moc dobrá. :-) Opět mi dělaly společnost ti malí ptáčci. Ujel jsem akorát 251 km (v Norsku) a bylo šestnáct supňů.

Pokračoval jsem po silnici 44. Ideálně jsem chtěl dojet až k Preikestolen a  přespat v kempu tam, ale často jsem zastavoval na focení a po chvilkách stresů jsem si uvědomil, že jsem tu první celý den a mám jich dost před sebou, není kam spěchat. Nakonec jsem dojel a spím u Sandness.

Tento den byl vysloveně mořský. Silnice vede podél moře a jsou na ní často odbočky k majákům, vojenským bunkrům z druhé světové války a také ke hřbitovu: ve Varhaugu. Hřbitov svými kříži přímo kouká na moře, je to hezké. Navíc doplněné skřípajícími rezavými vrátky jako z hororu oblezlými zralými šípky. Postupně začínala narůstat ale únava z neustálého prudkého větru a teplot kolem 12-15 stupňů.

Kousek před Sandness jsem se stavil ještě u Skjaevelandu a jeho velmi starého mostu. Zaparkoval jsem u mostu u nějaké prodejny s parkovištěm a zablokoval tím k ní vjezd, bylo to nejsnažší místo k parkování. Chtěl jsem si udělat pár fotek a hned jet dál. Parkující za mnou, nějaké starý Nor, mi velmi útočně něco norsky říkal. Zřejmě, že tam blokuji a mám odjet. Říkal jsem mu anglicky, že mu nerozumím, ale že tam budu stát jen chvilku. Ještě energičtěji a stále norsky cosi řekl / zanadával, velmi důrazně a nepříjemně, a pak odjel. Byl to asi nějaký super zahořklý člověk. Největší ironie je ta, že při svém odjezdu po pěti minutách jsem zjistil, že k tomu parkovišti vedl ještě další vjezd, tím pádem jsem nic neblokoval. :-)

Kempuji u Sandnessu, kde mají zvláštní cenové podmínky: použití zásuvky je za příplatek. Sprcha je za příplatek. Použití elektrické plotýnky je za příplatek. Záchody jsou na čipovou kartu. Karta je ovšem na povinnou zálohu 30 Nok, která se ovšem další den vrací jen v otevíracích hodinách: od 8:30. Chápal bych v low-endovém kempu, ale stojí to tu mne samotného se stanem za jednu noc 150 Nok (ca 500 Kč)...

Poprvé v životě jsem si také vařil na plynovém kempovacím vařici. V podstatě to bylo velmi snadné a intuitivní. Ovšem napoprvé se nepodařilo: nejdříve mi hrníček s instantní polévkou před zapálením sfouknul vítr ze stolku kempu. Posléze jsem promrhal pár sirek. Nakonec, když už byla polévka hotová, přetekla hrnek a uhasila plamen. Plyn jsem samozřejmě vypnul. :-)

Je čtvrt na deset, začíná se stmívat, je dvanáct stupňů a najeto je 348 kilometrů Norskem = za dnešek 258.
P.S. Pod každém postem blogu je vždy uvedeno, odkud právě je post poslán.