Noc na úterý byla mrazivým rozloučením Skandinávie: ráno v osm byly tři stupně pod nulou, během noci nejspíše ještě méně. Bylo krásné jasné ráno s mlhami nad řekou tekoucí kolem kempu. Tráva v kempu, můj stan i auto byly pokryté námrazou. V noci byly dobře vidět hvězdy - přestože jsem byl v kempu uprostřed malého města se spoustou světel kolem, je tu zřejmě hodně čistý vzduch a hvězdy velmi jasné. Jak sluníčko stoupalo, námraza se rychle rozehřívala a během hodiny už byla nula.
Plán na dnešek je ze Svegu v centrálním Švédsku dojet ca 900 kilometrů na jih Švédska naproti Dánsku. Vyjel jsem v půl desáté. Prvních sto kilometrů jsem jel hodinu a půl, protože cestou byly krásné pohledy na tajgu a řeknu při dopoledním slunci. Byl skutečně krásný den. Po sto kilometrech na první větší křižovatce jsem zjistil, že jsem jel od začátku špatnou silnicí a zajel jsem si asi 80 kilometrů. Šlápnul jsem na plyn a už se tolik nezdržoval, otrávilo mne to.
Teprve v půl druhé jsem dojel do Mory, jen 130 km vzdálené po správné silnici od Svegu a najedl se tam. Ve dvě vyrážel a měl před sebou stále kolem 800 kilometrů. Jel jsem vnitrozemní silnicí E45 do Goteburgu. Původně jsem myslel podle hrubé mapy, že téměř celá cesta povede pustými lesy, nikde nikdo, ale nebylo tomu tak. Asi hodinu-dvě za Morou se krajina zřetelně zmírnila a začla být placatá a velmi zemědělská. Byl to velký rozdíl v rázu krajiny: Sveg je naproti tomu blízko hor, kde je to podobné našim horám oblými kopci a lesy a sem tam chata nebo zemědělská usedlost. Na jihu se také změnil styl architektury: zemědělské usedlosti začaly být honosnější, stále vše ze dřeva, ale hlavní budova často s ozdobnými prvky kolem oken a střechy, mírně připomínající jižanská sídla v USA. Některé farmy měly i právě zlatou březovou alej od hlavní silnice.
V sedm hodin večer jsem dojel do Goteburgu a půl hodiny se jím proplétal. Je to velké město s rozsáhlým předměstím, pětiproudým příměstským okruhem, železnicí podél silnice s moderními pěknými skleněnými nadchody. Rozhodl jsem se hledat přenocování v Helsinborgu, sesterskému městu dánskému Helsingoru, ve kterém je slavný hamletův hrad Kronborg. Měl jsem štěstí. V devět večer jsem byl u Helsinborgu a u dálnice byla informační mapa města, kde ve městě jsou kempy. Žel bez telefonních čísel. Po krátkém bloudění jsem ke kempu přijel, obrovský kemp "Raa Vallar Helsinborg Lodge". Úřední hodiny recepce byly 9-20 v pracovní dny. Dovola jsem se na správce. Řekl, že je daleko za městem a vše v kempu je na magnetické kartičky. Nakonec jsme se dohodli, že zaparkuji před závorami (také na magnetické kartičky) a uvnitř si někde postavím stan. Jelikož nebudu mít kartičku ke sprchám apod. a když odjedu do otevíracích hodin recepce, jemu to vadit nebude a nebudu nic platit. Tak se také stalo. Stan jsem postavil na nejbližší trávě k závorám nedaleko dvou českých aut, jejichž majitelů ale už v deset večer spali v chatkách.
V deset večer bylo dvanáct stupňů, zažíval jsem teplotní šok - rozdíl přes 15 stupňů od předchozí noci. Stav tachometru byl 123.860, ujel jsem tak ca 950 km a bylo to dlouhé a únavné.
Středa 1.10.
Vstal jsem lehce dříve před sedmou a měl v plánu při slušném počasí navštívit katedrálu v Lundech z 11. století nedaleko Malmo a potom také krátce sochu malé mořské víly v Kodani a pak už jen cestu do Prahy.
Ráno poprchávalo a bylo zataženo, deset stupňů nad nulou. Podle přírody tu teprve začíná podzim. Jaký rozdíl oproti třeba předvčerejšku ve Finsku i na severu Švédska, kde jsou lesy již celé zlaté. V podstatě jsem každý den ujel pět rovnoběžek na jih - začínal na sedmdesáté a končil na padesáté.
V devět jsem dojel do Lund. Katedrála je v centru vedle univerzity. Je tam frmol, začátek pracovního dne, spousta lidí i studentů a především hodně cyklistům, kteří jezdí po silnicích, chodnících, přechodech. V katedrále jsem byl hodinu a půl. Je nádherná. Zvnějšku světle šedá až černá, kámen hodně mění barvy. Uvnitř velmi prostorná se spoustou symbolických fotogenických detailů a katakombami s mnoha středověkými hrobkami. V katedrále bylo několik skupinek malých dětí s učitelkami, které jim zaníceně, aby to děti bavilo, vyprávěly historii katedrály. Pěkné je i její okolí, park, kvetoucí růže, právě padající kaštany. Zapálil jsem svíčku.
V jedenáct hodin jsem ještě zajel do malé vesničky u průlivu přímo naproti slavnému mostu z Kodaně do Malmo, který je mnoho kilometrů dlouhý a nejdelší, co znám. Když jsem přijel a fotil, začlo silně pršet a hodně foukat, slaný vzduch byl příjemný, zbytek tolik ne. Jakmile jsem dofotil a schoval se promočený v autě, pršet přestalo.
Ve dvanáct hodin jsem na mostě překročil hranici do Dánska a v půl jedené dojel k malé mořské víle. Je trináct stupňů, neprší. Kodaň je pěkné město, má v centru hezkou architekturu včetně slavného starého přístavu u kanálu s hanzovními domy, velmi podobného tomu v Bergenu, ale podle mne hezčího. Socha víly je na pobřeží u parku kolem staré pevnosti. Nechtěl jsem se příliš zdržovat, samo město by vystačilo na několikadenní návštěvu a vyfotil jen vílu. Nebylo to jednoduché, přijížděl k ní jeden autobus turistů za druhým.
Ve dvě hodiny odpoledne jsem se padesát kilometrů za Kodaní stavil na oběd u dálnice a v 15:45 se nalodil na trajekt do německého Puttgarten. Bylo to mé rozloučení s mořem a trajekty na nějakou dobu, obojího jsem si užl za posledních pět týdnů dost. V půl páté jsem se vylodil a čekalo mne dalších 770 kilometrů. Už jsem měl řízení plné zuby, ale po německých dálnicích by to mohlo jít svižně. Dle navigace to mělo být rychlejší přes Berlín a očekávaný příjezd v jednu hodinu v noci - to mi přišlo poněkud pesimistické. Cestou do Hamburgu jsem volně vzpomínal na různé etudy a lidi, které jsem na cestě potkal. Bylo jich hodně, krátkých rozhovorů a náhodných setkání. Bylo to příjemné, zajímavé takto potkávat místní. Uvažuji, že bych někdy příště podobným způsobem dal nějakou další zemi.
V šest hodin jsem dojedl do Hamburgu a půl hodiny si zajel, protože jsem neposlechl navigaci nabádající ke sjetí z dálnice na jakousi okresku a následně najetí na dálnice na Berlín z této okresky. Přišlo mi to jako typický googlovský nesmysl, který často nepreferuje hlavní silnice před vedlejšími. Tentokrát měl ale Google pravdu, protože dálniční křižovatka na Berlín byla tentokrát nějaká rozestavěná, jednosměrná nebo co a musel jsem se následně na dálnici otočit a najet na Berlín z protisměru. Chvilku trvalo, než jsem to zjistil a stálo mne to něco rozčilování z únavy.
Dálnice byla k večeru volná, jel jsem rychle. Z Hamburgu je to při dobrém stavu silnic ca 5-6 hodin do Prahy, z Berlína 3. Téměř jsem ignoroval zpomalení u prací na silnici, protože tam nikdo nepracoval a jen byly červené značky podél silnice, nic víc. Při jedné takové příležitosti za mnou jel Mercedes s čímsi na střeše a probliknul mne. Uhnul jsem mu do pravého pruhu, a až pak si všimnul, že to byl policista, který se na mne přísně podíval, když mne předjížděl.
Po deváté hodině jsem byl na půli cestě do Drážďan, značně unavený. Velmi nepříjemný moment přišel na místě chybějící části naší dálnice D8, kdy u sjezdu na Prahu u Ústí stáli policisté a auto se světelnou tabulí, že tam člověk nemá jet. Sjel jsem na dalším sjezdu a nechal se navigovat navigací malými vesničkami úzkou silničkou přes kopce směrem navazující části D8. Byl to příznačný moment po 12 hodinách řízení.
Domů jsem přijel ve 23:41 a tachometrem na rovnách 125 tisících kilometrech - ten den jsem tak najel přes 1100 kilometrů. Doma jsem se zvážil a zjistil, že jsem zhubnul tři kila. :-) Tím má cesta skončila. Následovat budou ještě nějaké statistiky apod. Teď se musím pořádně vyspat a odpočinout si po 4000 kilometrů dlouhé jízdě za poslední čtyři dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat