Přesuny na jih

Neděle 28.9.

Až ráno jsem si všiml, že Finové mají posunutý čas o hodinu dopředu - proto jsem měl předchozí den problémy stihnout saunu. Následující časy budou jako v ČR. Vstal jsem v půl osmé a v půl desáté po snídani odjel. Opět jsem se projevil jako potížista, protože voda ze stroječku na horkou vodu pro čaj byla vlažná a čaj se vůbec nelouhoval. Recepční, která se o snídani starala, mi donesla z kuchyně vařící vodu pro čaj.

Ve Finsku jsem nikdy nebyl, pár věcí mne překvapilo. Je to zřetelně jiná země než Norsko: na bezínkách se platí uvnitř, na všech benzínkách, kde jsem byl, byly uvnitř hrací automaty a někdo na nich hrál. Celkově mi to ve Finsku přišlo špinavější a normálnější. Benzín stojí ca 1.6 Eur. Mají naprosto šílený jazyk, který je na severu země často doplňovaný stejně tak šílenou laponštinou = názvy obcí jsou dvojjazyčné. V Norsku byly často i trojjazyčné: Nynorsk, Bokmal a Laponština. Po cestě se opět objevil hmyz, který jsem posledních několik týdnů vůbec neviděl.

Jel jsem z Ivalo na jih směrem na Rovariemi, ale v Sodankyje jsem sí mírně zajel do Kemijarvi, kde jsem slyšel, že se splavňuje dřevo po řekách a zadržuje se na jezerech. Vytváří tak krásné obrazce, jak jsou na jezeře tisíce kmenů. Přijel jsem do Kemijarvi a zeptal se na benzínce, jestli je to v okolí ještě k vidění. Obsluha, starší paní, mi vůbec nerozuměla, požádala někoho dalšího. Zapojilo se nakonec asi pět lidí do diskuze a výsledek je ten, že už ne, dnes se dřevo dopravuje výhradně vlakem. Přijde mi to škoda.

Ve Finsku i ve Švédsku jsou docela běžné trasy pro sněžné skůtry. Mají vlastní dopravní značky a značení vzdáleností. Z Kemijarvi jsem jel do Rovariemi a napojil se opět na hlavní silnici vedoucí na jih E75. Kousek na sever od Rovaniemi je polární kruh, který jsem tímto překonal zpět. Na jeho hranici je velký zábavný park se spoustou atrakcí kolem Santa Clause apod.

V Rovaniemi jsem zahlédl reklamu na McDonald, další příznak blížící se civilizace. :-) Na jih od Rovaniemi výrazně přibylo aut, domů a rychlostních kamer. Cestou jsem minul také malý skanzen / muzeum Perapohjolan Maatalousmuseo, moc hezké. Líbí se mi původní interiéry, kolovrat na přízi atd.

V pět hodin odpoledne jsem vjel do Švédska, napojil se na E4 vedoucí podél Botnického zálivu až na jih Švédska. Cestou toho nebylo moc zajímavé k vidění, nezastavoval jsem. V půl sedmé jsem dojel do Luley a řešil, jestli se už ubytovat a nebo jet dál. Nakonec jsem jel ještě dál, necítil jsem se zatím unavený a bylo světlo. Po silnici se jelo velmi rychle, protože se střídaly jeden a dva pruhy v každém směru a byla povolená 110tka. Jaký rozdíl oproti Norsku!

Jel jsem proto dál a dojel až do Umey, poměrně velkého města s vlastní univerzitou apod. Předpokládal jsem, že u tak velkého města budou motely, řada kempů, bude snadné někde na kraji něco najít. Dojel jsem tam v deset hodin a nechal se vést Google navigací do kempu. Nikdo tam ale nebyl a telefon nezvedal. Byl jsem velmi unavený po celodenním řízení a zkusil booking.com, ale tam mi to našlo jen samé hotely kolem 3000 českých korun za noc. Cestou jsem viděl odbočku na jiný kemp, jel jsem k němu.

Vypadalo to tam víc jako v kempu, recepce, závora, chatičky, na recepci telefon, který zvedala slečna s velmi křaplavým hlasem. Řekla, že jejich kemp je součástí řetězce First Camp, musím mít jejich členskou kartičku. Nakonec jsme se dohodli na platbě v hotovosti bez kartičky a trpělivá slečna mne po telefonu, když jsem řídil, navigovala k bankomatu. Byl to zážitek, po 900 kilometrech řízení jsem byl už solidně mimózní.

Sešli jsme se potom v kempu. Nečekal jsem, že to bude krásná holka s dokonalými pravidelnými rysy v kontrastu s hlasem těžké kuřačky. Jako bodyguarda měla s sebou mladého černocha, který při vyřizování formalit seděl v koutě na židličce ve stínu jako z nějaké gangsterky, nebyl téměř vidět a zbystřil jen v okamžiku, kdy jsem slečně dával svoji fotovizitku. Tvářila se ovšem dost chladně.

Dnešní stav tachometru je 122.143 km, tj. ujel jsem tento den ca 900 kilometrů, bude půlnoc a je šest stupňů nad nulou.


Pondělí 29.9.

Vstal jsem po příjemném spánku do slunného dne za zpěvu ptáků - další novinka. Přestože je Umea na 64 rovnoběžce, je tam příjemné klima. Norové jezdí do tohoto kempu v létě si odpočinout od norského počasí. Mívají často plno. Tento kemp je ale moc hezký. Je obrovský, spíše něco mezi zábavním parkem a ubytovacím zařízením, je tam spousta sportovišť, možnost plávání, tenisový kurt, fotbavlové hřiště, hodně hřišť pro děti atd. Stejně tak centrální místnost se sprchami, kuchyní atd. byly velké a moc hezky zařízené. Např. v kuchyni byly čtyři čtyřplotýnkové spořáky s troubou a čtyři mikrovlnky.

Včerejší pěkná recepční o focení nestojí. Bylo zajímavé, jak ohledně kempu byla předchozí den velmi ochotná a nápomocná i v jedenáct večer, ale ohledně nabídky focení byla nepřístupná. Prý se nerada fotí.

Ve Švédsku se cítím příjemněji než v Norsku. Přijde mi, že lidé jsou milejší a je tu lepší atmosféra. Krajina je méně drsná, přívětivější, možná méně fotogenická, ale na žití je to tu asi fajn. Také je tu levněji. Pizza v pizzerii nestojí 150 Nok ale 50-60 Sek (měny jsou téměř 1:1), tankování je také podstatně levnější.

Dopoledne jsem se stavil v McDonaldu na snídani. Potěšilo mne, že tu mají smoothie = mixované ovoce s ledem, pití, které jsem snídal pravidelně v USA. Je to chutově výborné a velmi syté. Nejdříve jsem jel dál po E4 na jih do Sundsvallu, kde jsem obočil na západ do kopců. Měl jsem vytipovanou horskou silnici nedaleko norských hranic, která je prý nejvyšší silnicí ve Švédsku a jsou tam krásné výhledy do hor. Bylo krásné počasí, tato část Švédska je hodně malebná. Na rozdíl od norských bílých domků tu mají tmavě červené, některé podobně zdobené. Všude je spousta lesů, řek a jezer, mezi tím farmy nebo chaty. Lesy jsou téměř v celé Skandinávii smíšené jehličnaté s břízami, listnáče byly akorát podzimně žluté.

 
Ve čtyři hodiny odpoledne jsem dojel pod odbočku směrem k horské silnici do městečka Asarna.V šest hodin jsem byl pod horami, slunce bylo hodně nízko a nádherně nasvěcovalo horské bažiny a tajgu, zvlášť zlatou trávu u jezer. Horská silnice byla jen štěrková a vystoupala až téměř do 1000 metrů nad mořem nad úroveň stromů i keřů. Aby to nebylo jednoduché, byly tam četné práce na silnici a ubývalo světla. Na vrcholu byl jeden stupeň celsia, ale nikde žádný sníh, zato několik stád sobů. Dolů z hor už jsem jel unavený a těšil se zpět do civilizace na asfalt a pokud možno i do postele / stanu. V sedm hodin jsem dojel do Funasdalenu na hlavní silnici mezi norským Rorosem a Švédským Svegem.

Na další den plánuji delší přejezd na jih Švédska nedaleko mostu do Kodaně.Na noc jsem dojel do Svegu na křižovatce se silnicí E45 na jih. Zde bylo snadné najít kemp. Odsud je to ca 850 km na jih Švédska. Přitom na místních silnících je obvykle 80-100 rychlost, ale není těžké jet rychleji díky malému provozu = přesuny jsou svižné. Jako pirát jsem jel právě dnes večer do Svegu, kdy jsem na 80 jel leckdy i 140. Těšil jsem se "do postele". Dnešní stav tachometru je 122.925 a dnes jsem tak ujel necelých 800 kilometrů.